V lunaparku

"No to mi ho teda vyndej", rekl by klasik. V Queenstown je to masoturismus a byznys v prvni rade. Poprve jsem jel vylozene na blind a nechal se vyklopit u prvniho baka paka, meli jediny volny misto, takze docela fortuna, jinac meli vsude vesmes plno, protahnul jsem to na 2 noci a to stacilo. Mesto jako takovy je pekny, ale musis si k tomu predstavit centrum o velikosti okoli Andela a v tom hejna lidi a vsudypritomna reklamni masaz na nejruznejsi adrenalinovy zabavy. Mozna tahle masirka zlomi i zatvrzely suchary k nejaky ty vifikundaci, ale na me to melo spis opacny ucinek. V mnoha ohledech je to misto obeti svy vlastni proslulosti, kde se da vsechno koupit a penize jsou jedinou mirou prozitku. Diky zivelny vystavbe a nedostakum v uzemnim planovani jsou brehy jezera Wakatipo a svahy hor zastavene luxusnima hotelama a zpupnyma rezidencema milionaru vcetne nejakych hollywood radoby celebrit. Taky me tu prekvapila vyrazna kolonie Indianu z Bangalore (rozumej Indu) a Brazilcu (udajne nejvetsi mestska mimo Jizni Ameriku). Samozrejme ani tady nechybi nezbytne davy turistu z Asie a jejich click-clack random snapshoty + sileny pozy s umelymi usmevy. Jsou to docela gegy pozorovat Japoncika, jak se snazi zvecnit racka tesne pred pristanim a malem spadne z mola do vody :) No ale zpet k atrakcim, hned nad mestem se tyci Bob's Peak kam vede Skyline Gondola, odtud je za dobryho pocasi kewl vyhled do okoli. Vody jezera brazdi parnik Earnslaw, posledni z drivejsi jezerni flotily a s originalni sirenou. Jinac se fronty stoji na luge, jetboating, rafting, river boarding, paragliding, hang gliding, parasailing, skydiving, live wire, kanyoning, fly by wire a samozrejme bungee jumping, jen v okoli Queenstown jsou 4 mista na bungee. Vsude vam slibujou horu dozivotnich zazitku, fotodokumentaci ci videozaznam zachycujici strachem stazenou tvar predstirajici neexistujici odvahu plus tricko jako bonus. Vsechno v moznosti tzv. balicku, no proste business everywhere.
Ja sel radsi hrat s partickou z hostelu frisbee golf do mistniho parku, kam neleze tolik lidi. Sice to neni pravdepodobne dostatecne odvazujici zabava, ale da se u toho popijet a klabosit. Aee

Kann Ich hier schlafen, bitte? Aufwiedersehen!

Abych rek pravdu cekal jsem vic, je to proste jenom Great Walk pro aktivnejsi turisty. Chodnik je tam jak na Vaclavaku, znacky vsude, takze ani nejvetsi guma nemuze zabloudit. Ale dal jsem to cely, 70 kolacu jako vino, prvni den pohodicka, nejdriv kolem Lake Te Anau do Brod Bay, odtud stoupani k Luxmore hut v solidnim vedru, nad bushline jsem dal strasnej zevl a chytal jsem slunce, po 2 hodinach jsem byl delikatne spalenej a v masce reznajze. Ale chytit poradnyho raka je zaklad, doufam ze to na me nezanecha nejaky nasledky. No ale jinak to neslo, nechtel jsem se 5 hodin nudit u chaty. Ty oficialni huty jsou hrozne vyvoneny, takze se nedivim ze nocleh stoji 40 kiwi za noc, ale pokud to nedavas za jeden den, tak si proste musis koupit noc, spat v shelterech je zakazany a docela to cekujou. Jeste se da kempovat, ale to jenom na 2 mistech v brod bay, kde te sezerou sandflies anebo na Iris Burn hut, kde te sezerou mistni moskytos. Ja si na strankach DOCu buknul 2 noci, ale zahy jsem zjistil, ze to je spatenka. Oficialne je to na 3-4 dny, coz znamena 1-2 pro normalniho smrtelnika, lezou tam totiz i vylozeny luzri, ktery navic tahnou spoustu nesmyslu. Je tady kazdorocni Kepler race a vitez to dava za 4h40m, coz je krutej cas, ale hovori za vse. Takze na Luxmore jsem zjistil, ze se budu muset vylozene flakat, abych to natah do 3 dnu. V hutu to byla na stedrej den docela fraska, 50 kusu masa, spousta lidi mela ty uchylny santa claus cepice a mistni spravkyne hutu rozdavala balonky, chachaaa..v 7.30 mela hut talk, klasicka speech o tom, co delat v pripadu emergency, blablabla. Tak jsem jeste vecer vylez na Mt. Luxmore, udelat nejaky fota dokud bylo hezky, pak jsem se vratil zpatky, pomaslil na pristavaci plose pro vrtulnik a zatah to. Druhej den rano jsem zvednul kotvicku uz v 7, pac jsem se chtel vyhnout vsem zevlackum, coz bylo plus, jelikoz rano bylo na hrebenu jeste fajn pocasi. Od Luxmore k Iris je to totiz alpin sekce ala Tatry a pokud ti tam leje, tak si tam moc srandy neuzijes. Diky svy genialite jsem byl v 10 nad Iris Burn, kdyz zacalo lejt jak z konve, tak jsem akorat zacal sestup schovanej v bushi, zatimco stado moklo nekde na zacatku main ridge. Holt kdo umi, ten umi..kolem 11 uz jsem byl na Iris hut, odkud odchazely posledni zbytky smerem k 3. chate u Lake Manapouri. Mel jsem sice listek na noc v Iris, ale nemelo cenu tam pul dne otravovat, tak jsem nasadil prsiplast a sneroval to podel reky dolu s tim ze prespim ve stary Shallow Bay hut, kde neni hlidac, tudiz se nemusi nic platit. Bylo to trosku stylem vodnik Cesilko, ale poradne zmoknout na hajku je zaklad, kousek za rocky point jsem potkal fajn solo wendy z Aucklandu, tak jsme vedli rec az k ofiko Moturau hut. Ja pak pokracoval jeste asi hodku do Shallow Bay, kde je znacne oldskul chatka jen s 6 mistama, ale super krbem, takle nejak si predstavuju slovni spojeni nocleh a tramp, navic v klidny zatoce absolutne bez lidi. Do vecera jeste dorazil mladej par Frantiku z Bordeaux a starsi par Anglanu, ktery tam prisel pozorovat kiwi. Francouz me docela dostal, sel jsem pro drevo, ze jako rozdelam ohen a kdyz jsem se vratil, tak uz tam plapolala vatra, no docela jsem koukal na jeho skills, asi chodil taky nekam do svistu ci co. No vecer to melo atmosferu, klasicky setkani kultur uprostred pustiny, po tom masovym noclehu na Luxmore jsem byl rad. Posledni den uz jen pohodicka podel reky bez vyraznyho prevyseni ke Control Gates k jezeru Te Anau a zpatky. Zbytek dne jsem pokryl zaslouzenym flinkanim a popijenim povanocni Stelicky na terase v Lakefront bakpaka, slunce tu ma i v 8 vecer hroznou paua..Dneska presun do Queenstown a to je docela blazinec, priste bude asi dost pomateny update. Nevermind

Finding Neverland

Na delsi dobu to neni, mas za sebou hrozen turistu na netu v Te Anau, Invercargill je jako letiste s barakama uprostred, jedniny pekny misto je Queen Elizabeth park, jinak nuda a sed, vsichni zavreny v karach, ale Stewart Island je kool, hlavne cesta katamaranem. A mas pocit, ze smerujes nekam, kde na tebe necekaj davy turistu. A taky necekaj, jeden kram, jeden net, jedna znacka obleceni (mistni fashion, cekuj na www.glowingsky.co.nz) a zbytek proste normalni zivot. Nejsem ornitolog, ale kdybych byl, tak bych se tam zrejme usadil na delsi dobu. Vcera pres rybarsky Riverton a Tuatapere, kde se delaji parky pry svetoveho vehlasu, tak jsem tam hned jeden poslal, no na taliana to nema. Ale cesta Scenic South s Fiordlandem nalevo je super, lepsi nez jet trapne pres Lumsden a videt tuzku. Tedka uz operuju v Te Anau, buknul jsem si na vanoce Kepler track (vsechny Great Walks se kvuli zajmu o huty musi bookovat a platit), takze zejtra vyrazim na 3denni hajk, predpoved hovori neco o silnych destich, tak to bude asi vyzva pro vesticka. Az se budete ladovat bramborovym salatem, si na me vzpomente..pekny svatky.

2 Cool 4 School

Dneska jsem byl skouknout centrum mesta tzv. Octagon, ktery je spolecne s George Street stredem vseho deni, pak dal na sever do Botanic Garden a jeste pred ni jsem prolez skoro celej student kempus. University of Otago je nejstarsi NZ univerzita shodou okolnosti tady pul roku studovala spoluzacka z gymplu, tak mi dala nejaky reference (pro lidi z ghetta: Dany, ta co to chvili tahla s nejvetsim skejtakem a b-boyem Ladysem). Cely areal je super, mix starych neogotika baraku a zbrusu novych komplexu prolozeny uzkyma ulickama a parkem. Uplne se mi zasteklo po studentskym zivote..just kidding, dobre vime ze nejlepsi skola je pod labelem zivot. Kazdopadne kazdorocni pritomnost priblizne 18tisic studentu udajne prispiva k zive atmosfere mesta, ulice jsou samozrejme nejrusnejsi behem skolniho roku, coz me ale jaxi minulo. Jinak spousta baru, putyk , kavaren, muze to bejt behem skoly docela plas. Zdejsi originalni hudebni scena si vyslouzila hrdou prezdivku Dunedin Sound a musim uznat, ze jde ruku v ruce s mistni specifickou street fashion ladenou do cerna, Mesto taky drzi jeden zajimavy primat op, maji tady nejstrmejsi ulici na svete - Baldwin Street lezici v severni casti mesta misty dosahuje sklonu 38 stupnu a kazdej rok tu maj kontest v behu na horni konec a dolu :) No nebyl jsem tam, ale High Street, kde bydlim, je strma dost, tak to bude asi solidni padak. Za zminku jeste stoji Speights Brewery, mistni pivovar, kde je u vchodu kohoutek s nasladlou vodou ze studny, ktera se pouziva k vyrobe zdejsiho lageru a mistnaci si sem pro ni chodej s velkejma nadobama. Shodou okolnosti jsem na tomhle miste potkal toho typka, co mi dal lift do backpackeru, ale v tu chvili jsem samozrejme nemel nejmensi sajn, co tam s tim barelem dela. Dneska check out z Chaletu (vyborny misto, velka oldskul vila, ve ktery udajne strasi a v bbh guidu lakaji na pritomnost ducha) a pak dolu na konec sveta..

Dunedin rocks!

Jeste nez zacnu s vypravenim pohadky o Dunedinu, vratim se do Wanaky, zivot je tam velka pohodicka, mas vilu na brehu jezera, jeap, sportak, motorovej clun (v lepsim pripade jachtu) a labradora na kteryho mas samozrejme spoustu casu, protoze v praci tolik casu netravis. Posekany anglicky travniky, vsude vsechno nablejskany, zewl kavarnicky, billabong a roxy ve vylohach, lidi ve slunecnich brejlich s usmevem na masce. No ani se jim nedivim, bych jim dal trosku ranni terapie na Smichaci..tak jsem tady nasaval tu pozitivni atmosferu, na kole podel lake wanaka jedna basen. Jeste jsem dal Mt. Iron, ale to je spis takovej smesnej kopecek, kam chodi mistni "chodit". Ano, v zemi outdooru a adrenalinovych sportu je chuze docela extrem, taky me pobavily nektery pokusy o beh, ale zminenym jedincum jsem dal za to respect. Navic me prepadla hrozna chut si zabehat, tak jsem vzal tenisky a proste jsem nekam bezel a pak zpatky jako Forrest Gump. Vcera s Atomicem do Dunedinu, busy jsou tu dobry v tom, ze te vyzvednou a vyhodej tam, kde potrebujes, takze zadny s batohem 20 min nekam na nadrazi, ale je to spis na bazi taga, zatim vse bukuju pres net, tudiz je to jednoduchy a doufam ze bezpecny. S kratkou zastavkou v Cromwell (stereotyp town) krizem na eastcoast, Dunedin je 4. nejvetsi centrum na NZ a pokud existuje nejaky mesto, ktere vystihuje atmosferu Bergmanovych cernobilych filmu, pak je to urcite tohle, plny neogotickych staveb a majestatne vyhlizejicich vil na kopci nad morem. Puvodne jsem sem vubec nechtel, skotskej styl me nelaka, ale tady to centrum je uzasny narozdil od nudnyho Christchurch. Mensi faux pas akorat s backpackerem, v tom co jsem buknul me vyfakli, ze jsem prijel 20min po 7 a uz moje misto dali nekomu jinymu, tak mi poradili jinej, tam meli taky plno, ale winnny zavolalo jeste nekam jinam a tam uz to klaplo, jeste jsem se po ceste ptal nejakyho typka na spravnej smer a frajer me tam hodil karou jako nejlepsiho felu. Muze bejt..Tak jsem v Chalet na kopci se supr vyhledem na more a jdu zcekovat mistni street style.

Vanoce ve Wanace

No konecne nejaky panoramata, westcoast je docela jednotvarnej a nudnej, hlavne je to naprosta pustina bez niceho, puvodne jsem se chtel jeste pred Wanakou nekde stavit, ale to bych se asi unudil k smrti nebo by me sezraly sandflies, kterych je na zapade pomerne dost. Sand fly je dost nemotorna pisecna moucha, ktera je neprijemna asi jako komar, ale diky sve nemotornosti ji clovek dokaze snadno zabit, coz je aspon pro me castecna satisfakce. Pres Haast pass to dostava zcela novy rozmer, Lake Hawea je spektakularni a ta vsudypritomna tyrkysova modr, oranzova krajina pred zapadem slunce a fialova obloha tvori dohromady naramny divadlo pro oci. Nekdy si vazne rikam, to je trapny, to je proste neskutecnej kyc, ktery vubec nema cenu fotit, ale spis prozivat. Tak tu realitu prozivam.. Wanaka na brehu stejnojmeneho jezera je typickym zimnim letoviskem a v lete pusobi trochu ospalym dojmem, centrum je malicky, ale pres den to tu zije fest. Dneska si chci pujcit kolo a trochu to objet. Tady staci par kroku stranou..hostel bylo trochu slapnuti do hovna, ne ze by nebyl dobrej, to teda je, maj tu i vlastni koupelny na pokojich, hlavne je primo na brehu jezera, takze tu clovek muze naramne chytracit pri sunsetu, ale na muj vkus je nejak velkej, navic spousta jednoduchejch vochmelku, rush hours atd. Taky me ceka planovani jak dal, estli jet do Queenstown (coz je diky vsemoznym priblblym atrakcim pro turisty neco jako Disneyland a moc me to nelaka) nebo to vzit napric Otagem do Dunedinu na eastcoast. Tohle rozhodovani me bavi..

Franz Josef

Vznesene jmeno, ale ledovec nic moc. Zato hostel Montrose je super vec, je to spis takovej pension, po Duke je to skutecne oddychova zalezitost. Greymouth aspiruje na nejnudnejsi mesto na svete a Duke podle toho vypada, rozlehly syrovy, prazdny..na moje deprese to bylo skutecne idealni misto. Jediny co by stalo za zminku byla Chanucha s mistni izraelskou komunitou a chytraceni na baru s Claudii z Brazilie, to jsme si ale museli pockat do 8 vecer nez Dory ten bar otevrel. Na pokoji jsem mel krome Claudie jeste typa z Danska a to byl teda magor se vsim vsudy. Vypadal jako Dan Nekonecny ze sumsvistu a porad mlel neco vo nejakym ostrove v Oceanii, ze tam jako smeruje, furt cvicil jogu a meditoval se zapalenou svickou, no byla to docela komedie. Hadal jsem mu nejakejch 35, ale docela me dorazilo kdyz mi rek, ze mu je 46 a podle toho ,co vypravel, tak projel celej svet. Porad leje jak z konve, takze hrozne stagnuju, vcera jsem se byl podivat na glacier, ale zadnej velkej 8 div sveta to neni, turisti si vozej zadky pomalu az na ledovec a ten pred jejich aroganci ustupuje..navic je sedivej, takze pruvodce lze, kdyz rika, ze je snehobilej. Dobry jsou akorat moreny s hranici oteru a kusama ledu, ktery po sobe zanechava. Cestou zpet jsem dal jeste Commery track, coz je cca 2h walk do vesnice misto klasicky silnice, kde te akorat ohodi Maui dodavka. Trochu jsem si nabeh, pac se v bushi trochu rozvodnily creeky, takze to bylo hodne o brodeni, ale bez turistu onanistu. Do jednoho creeku jsem ukazkove zahucel a zpatky prisel jako vodnik, ale jinak ok. Zitra jedu rovnou do Wanaky, v tomhle pocasi nema cenu se stavovat ve Foxu, protoze to bude to samy a ocumovani masy ledu v desti me nelaka. Wayne mi psal, ze v centralnim Otagu se ma pocasi zlepsit, tenhle tyden prsi vicemene na celym jiznim ostrove. No tak uvidime, co prinese vikend..

Vamos con dios

Uz bydlim v Greymouth a musim rict, ze to neni moc dobrej pocit. Duke Backpackers je sice dobrej, vede ho mladej izraelskej par a jsou fajn, ale chybi mi tu rodina z Arthur"s Pass, hlavne Sam a to jsem pryc jen 2 hodiny. Vcera super vecirek na rozloucenou, nejsem zadnej mekys, ale bylo to dojemny, takze ted mam docela depku, navic od dnesniho rana, kdy me Sarah vzala do mesta, stylove chcije a hrozne me predpadla takova samota a prazdnota. Musim si najit neco na rozptyleni, chci tu zustat 3 noci, pak hura dolu na ledovce. Taky jsem si rekl, ze nema cenu se jen tak poflakovat po jihu, ale zvolit si nejakej konkretni cil, tam to smerovat a pak se vratit. Takze ten cil je Stewart Island. No napisu vic az se seberu..

3 dny a pak cau

Tak to slo rychle, v nedeli budu posledni den v praci, v pondeli zamacknu slzu a odjizdim na zapad. Samozrejme trochu smiseny pocity, uz jsem se tu domestikoval, zvlast v hospode, ale zase se tesim na novy veci. Jeste v listopadu probehla BBQ u Sam a Tima. Tim bydli v tom samym housu, ktery oficialne patri DOCu (Department of Conservation), coz je neco jako sprava NP na Zeli obecne. V AP je to pod jednou strechou v Information centru. Tim jako zamestnanec DOCu ma docela fajn dzob, opravuje huty a cisti treky v narodnim parku v particce s Ashem a Nickem, tz. ze travi dost casu v busi. Ash chodi s Kristinou, ktera je z Nemecka a dela v IC. Kdyz je tam se Sam, tak turistackum tady padaj bulvy na zem. Prijela sem pred 2 rokama na WH visum a uz tu zustala, stejne jako Tina a Tanja, ktery delaj ve Wubbly. Nick zije s Amandou, ktera dela u nas. Ten vecer se sesla vetsina vesnice a slusne se popilo. Jason, kuchar z Wubbly, dotahnul nejakej stuff, takze mladi a neklidni taky trochu pocadili zonty, plus na zaver ohnostroj - to je docela domena tady, na ktery si mistni ujizdej. S mladejma z baraku jsme byli na veceri v Jackson's, coz je vysoce stylovej pub kousek za Otirou uprostred niceho, zato s vybornym beef burgerem. 18 kiwi je mozna dost, ale dobrej teda je..taky uz jsem to nevydrzel a v Greymouth koupil super drahou plznicku ve warehousu. Uplne nejdrazsi pivo tady, 20 baku za 6kusovej multipack tretinek. No ale co..kvalita je draha. Treba Heineken nebo Corona stoji 15 a prumernej smejdpack vyjde na 12. Davam si posledni outdoory, minuly ctvrtek me vzal Wayne do stoly, ktera vede na horni konec Punchball falls a vedi o ni jen mistni, fantasticka zalezitost s mini lagunou na konci. Wayne je sefik mistniho IC a DOC, prilezitostne me vybavuje mapou a cepinem pro hajky. Pral bych vam videt ten jeho apple mac display, kde si sjizdi trasy na google earth, kdyz se vrati z treku, zadny mapy, na to uz se tu nehraje, pure hi-tech. Naposledy jsem byl na Mt. Cassidy, ale pocasi se moc nepovedlo. Jeste si musim postezovat, cim vic cechu tady potkavam, tim min se k nim hlasim, vetsinou je to spis minus a vsimnul jsem si, ze tu dokonce zkousej i ty cechackovsky manyry na ktery tu neni nikdo zvedavej..no comment. V shopu uz je par novych lidi, Cinzia je z Taiwanu a narozdil od Kimie je takova hodne evropska, pak je tu Rochelle, ta ma docela dost, je ji tak 36 a furt se ji klepou ruce, takle nak si predstavuju evssona za 10 let, naposledy prijel Joe z Kanady, ktery naplnil kapacitu u nas v baraku, je z Vancouveru, tudiz supr kontakt do budoucna, hned jsme klabosili o hokeji, BC atd..nic, jde se varit a pak sup do hospody na jug of export gold.

Moment of Clarity

Tentokrat mi zacal vikend az ve ctvrtek, protoze Sarah byla na tyden pryc a Gareth byl od utery v nemocnici v CHCH se slepakem, nakonec ho nekuchli, ale vratil se bledej jak stena. Ja jsem si domluvil rendezvous se Sam, oficialne 2denni trek pres Avalanche Peak ke Crow Hut a Klondyke Corner, coz je takovej okruh, ze to jako dame za den. No nakonec to dopadlo trochu jinak, pridal se jeste Graham, to je nejvetsi mistr pres climbing a hiking tady, tak jsem si musel schovat svy chytry reci a salvu komplimentu pro S na jindy. Ale dost s omackou a honem k masu..Vyrazeli jsme v 8 rano a trochu jsem znervoznel, kdyz mi Graham hned na srazu vrazil do ruky cepin a macky, at si to hodim na bagl. Sam samozrejme v hrozne vyladenym outfitu, ruzova bunda, sunglases a ipaq ready, no proste jako kdyz jde nekam na la plage, tak jsem se hned uklidnil, ze to bude v pohode. Graham krome toho ze vypada jako tarzan je jeste neco jako mistni fotograf, tudiz jsme nekde v pulce cesty na summit delali regulerni modeling. Jestli se nekdo dostanete pristi rok do AP, zajdete do informacniho centra a urcite tam narazite na brozuru s vestem a miss sweden na obalce, jak pozujou na hrebenu v backcountry. Slunce, hory, cerny brejle..a vo tom to totiz je. Na Peaku jsme v 10 a pak uz to zase chvili zavanelo tezkym alpinismem, zvlast finalni sestup ke Crow Hut na druhy strane. To jsme lezli dolu pres scree slope (ted si nevzpomenu na ceskej vyraz), nejdrivpo snehovym poli, kde byl sem tam led, takze zadna velka sranda, pak skutecna lahudka v podobe sestupu skrz nejhorsi sut jakou si clovek muze predstavit. Ja sel posledni a musel jsem si davat extra majzla, abych neposlal na svy partaky pod sebou sprsku sutru, bylo to tam celkem o kejhak, hlavne neztratit balanc, kouknu nahoru nad sebe a joska rakoncaj hadr. Ale naradicko jsme nepouzili, led nebyl vsude, tak se to dalo, Graham to navic ved hrozne zkusene a kolem poledne uz jsme davali relax u Crow Hut na nadhernym place u reky, coz je romantika nejtezsiho kalibru. Kdyz jsem to pak rikal ve storu Amande, tak ta si me hrozne dala "a vy jste tam byli 3 ze jo", no to mi nezbylo nez pokrcit rameny a souhlasit. Pff, zrejme uz tu kolujou nejaky famy. Tady trochu odbocim - o Amande jsem se posledne nevyjadroval uplne nejlip, ale beru zpet, mel jsem s ni ted 3 dny sichtu, kdy Roger i Sarah byli pryc, tak jsme to tam kocirovali v podniku fest a byla hrozne fajn. Hlavne uz jsem tady v tom smeru docela pokrocil, taky se tam montuju do pripravy ruznejch naturalii a obecne uz mi davaj docela 5. Ale zpatky ke Crow Hut - je pomerne nova, z roku 2002 a Roger se mi ted chlubil, ze ji stavel on a nejaky jeho felaz, matros tam dotahnul vrtulnik. U CH obed a pak Graham nasadil primo kosmicky tempo, ze tam padaly sisky z borovic. Ale pekna pasaz + hodne river corissings a to je v lete pomerne prijemna zalezitost. Co jsem ale vubec nepobral bylo kdyz sla prvni Sam, tak zaradila uplne stejnej rychlostni stupen, no mel jsem co delat, i kdyz jsem vycvicenej z putaku. Tenhle trek navic neni znacenej, tak to chce i smysl pro orientaci, ale s tarzanem to nebyl vubec problem. Nakonec jsme kolem 3 "dobehli" ke Klondyke Corner a naskocili do jeapu, co tam Graham rano pristavil a za 20min byli zpatky doma, tak jsem se jeste vyvalil v pantoflich na terase se stelickou a chytal slunicko, normalni mind orgasmus, uz jen kvuli jedinymu dnu jako byl tenhle stalo za to sem prijet.. Na zaver jeste jeden dotaz zakaznice z minuleho tydne, ktery vstupuje do top stupid:"Do you have KFC or McDonald's somewhere around here?" Proste demence

Cherchez la femme

Konecne letni pocasi, akorat by nemuselo jezdit tolik turistu chytrejch jak radio. Jeste se vratim tam, kde jsem skoncil predminulej sloupek. Samantha alias Sam je dcera byvalych majitelu naseho podniku, v AP se narodila a dost dlouho i bydlela, ted zije v CHCH, ale na leto prijela pracovat do mistniho information centra. Je ji 19 a normalni ruze prerie tady na zylandu, bydli v super srubu na konci vesnice a pomerne zveda vestovu hladinu testosteronu. Pomerne dost. Ja ale od zacatku hraju se spatnejma kartama, hlavne protoze mame volno kazdej jinak, tudiz neni moc cas na vetsi chytraceni. V nedeli probehla spolecna vecere s lidma ze staffu, spousta masa a piva na ucet podniku, takze bajo akce. Taky se v hospode zapijely 20.narozeniny Sarah, i kdyz vypada tak na 26, paradoxne Kimie kazdej tipuje tak 18 a je ji 31, Garethovi bude pristi tyden 24, takze se asi vyleje, jak je jeho dobrym anglickym zvykem. Trochu jsem se bal tech oslav, nejdriv to vypadalo na balonky, dorty a podobny sracicky, ale nakonec se proste jen posedelo a popilo, tak to ma byt. S knajpou to tady neprehanim a chodim tam vyjimecne, ono to vzdycky hrozne svadi k delsimu pobytu a to se pak druhy den dost blbe maka. V HP to vyresilo nescafe po ranu, ale tady jak je clovek cely den na nohou, tak je pak utahanej jak kote. Hospody obecne jsou tu dobry v tom, ze zcela diskriminuji kuraky - muzu se v klidu venovat pivku a nikdo mi do toho necadi jako v Plzence. Cigara jsou tu celkem tabu a za astronomicky sumy, palej tu jen stari delnasove, mlady prakticky vubec..Sarah sice dava 2 tviny denne, ale to jen proto, ze si mysli, ze po tom zhubne, zrejme to psali v Cosmopolitanu. Inac vse ok, vsichni standarntne vysoce pozitivni, az mi prijde, ze si fakt jedou na drogach nebo co..si musim najit jednou za cas kout na kyselou masku.

Neco z kuchyne

V praci ted celkem stabilni vytizenost, ale porad to masti jako cervena pilulka v matrixu. Poprve jsem ochutnal zdejsi zmrzlinu - 2.50 za scoop je mozna dost, ale dobra teda je, hlavne tu mame 16 druhu, takze je z ceho vybirat. Taky se vic angazuju v kuchyni, rozhodne vetsi zabava nez se vometat u nadobi, clovek se porad uci novy veci. Co tu mame? Nejdriv plneny kolace - slany pies, nektery se kupujou jako polotovary a jenom se pecou v troube (chicken cranberry, steak & cheese, lamb, NY pepper, mince pie), jiny dela Leonnie ve svym backroomu, Leonnie me dostava, vzdycky prijde pro neco do kuchyne, nacez zapomene pro co prisla, navic vypada jak mistr Joda. Taky bych rek, ze nejvic kali z mistnich, v hospe ma svoje misto na baru a je tam pecena varena. Dal tu mame toasty (white & brown) a sendvice. Toasty jsou vetsi a drazsi, bacon, chicken, beef a bacon & egg. Sendvice - salmon, egg, cheese & onion, cheese & pineapple, corned beef, ham, ham & mustard, tortily, bagety - to vsechno tu vyrabime sami. Zakusky a dorty se kupujou a jenom vybalujou z beden, ale je tu dobrejch 20 druhu, nektery jsou vylozene odporny, stejne jako date scones, coz je tusim obdoba nasi vanocky nebo co s original datlema z Iranu. Pak tu peceme 5 druhu muffinu (delikates), plneny croasanty, lasagne a kure. V dennim menu je jeste polivka (vetsinou dost hrozna) a snidane. Snidane je tu na 4 zpusoby, kazda za 15 kiwi a podle toho taky vypada, hlavne jeji priprava je mega opruz. Zadny hotovky se tu nevedou, nemame ani tolik popularni hot chips a milkshakes. Nekdy se vubec nedivim, ze jsou tu lidi (hlavne holky) tak vypaseny. Kdyz to srovnam s tim, co jsme videli se Stevem na Ukrajine, tak je to jak den a noc. No ale je to jejich boj..Na coffee machine uz to zvladam celkem obstojne, jenom tam nerad pracuju pod tlakem zakazniku - to kdyz se tam nahrnou lidi, co chteji TA kafe a cumi ti do toho, jak to pripravujes. Udelat dobry presso je kumst..

Life Goes On

Castecne na muj podnet se ve storu nainstaloval novej software, takze uz se tu dostanu na vendetta mail, v tom predchozim prohlizeci nesel nastavit TSL protocol, ted tu mame visticky, takze pohoda. Az se koupi novy disky, tak bysme meli mit net konecne kosher na starejch kompech v backstagi. V baraku budu muset platit 7 kiwi za den za elektriku a plyn, pokracuju v kutani zlata. Jeste se vratim k tem sportum tady, zase jsem zalistoval v mistnim platku informaci a treba LM nebo kvalifikace na EURO je tu jen ve sloupku kratce nebo odpadkove sporty. Fakt je, ze kdyz jsme vyhrali v Reichu, tak tu byl dokonce clanek s Ceskem v titulku. Standartni napln jinak golf, cricket, horse racing, F1, netball, bowling, darts..fakt vyber deluxe, tomu uz chybi jen moderni gymnastika, vodni polo nebo parkur. Netball je tu zenskej sport c.1, hraje se to snad jen v Oceanii a Anglii, vic nez basketu se to podoba kosande z legendarni souteze hiphap hop (kulicky stesti, a modri uz vedi..) Gareth uz to nevydrzel a koupil v Greymouth kopacak od lotta, zonglujem s nim na libovym kemp placku, kde si v lete stavi stany turisti. V pondeli byl statni svatek, tudiz cely prodlouzeny vikend byl docela ocistec, specialne v pondeli to bylo jak na kolotoci, lidi vsude a cely den, no aspon jsme byli 2x placeny. O letnich prazdninach, ktere tu zacinaji v polovine prosince je to udajne takle kazdy den, se musim ztratit na zacatku mesice, jinac se slozim. Taky uz tu mame +11 oproti stredni Evrope, tusim 28/10 by to melo byt +12. V utery prijela dcera byvalych majitelu, uplna miss Sweden, cumel jsem fest..

Okno do sveta novozelandske kinematografie

Jelikoz cely rijen nonstop leje a ja se ted venuju ve volnym case vesmes cumeni na filmy, tak jsem se rozhodl pro mensi osvetu. S prichodem trilogie frodo pytlika zazil mistni filmovy prumysl opet jeden ze svych obcasnych vzestupu, coz se naposledy stalo nekdy mezi lety 1990-96, kdy zde vzikly svetove zname snimky An Angel at My Table, The Piano, Once Were Warriors nebo Broken English. Po kazdym uspesnym filmu se ale jeho tvurce spolecne s 1 ci 2 herci obvykle odporouceli do Hollywoodu, takze jakakoli pripadna obroda na filmovem poli vzala brzy za sve. Z filmovyho klubu na dvojce znam Broken English, docela drsnej film o chorvatskych imigrantech a vztahu mezi mladou Chorvatkou a Maorem, vynikajici herecke vykony a silne poselstvi tykajici se diskriminace. Stejne tak kultovni masterpiece Once Were Warriors, tady se vsak spise nez o vypoved o rasismu jedna o rozbor spolecnosti jako takove, popisujici tristni situaci Maoru v modernim Aucklandu. Oscarove melodrama The Piano jsem videl az tady a moc jsem to nepobral, viktorianska doba me nebere, film navic obsahuje Keiteluv ocividny pokus o nejhorsi skotsky akcent vsech dob. Dale tu mame relativne novy, udajne nejuspesnejsi NZ film vsech dob The World's Fastest Indian z roku 2005 s Anthony Hopkinsem v hlavni roli, vypravujici skutecny pribeh dobrodruha z Invercargillu na jihu Zylandu (tzv konec sveta, taky se tam pojedu podivat), ktery chce na vlastnorucne upravenem indianskem motocyklu prekonat rychlostni rekord a vydava se proto do oblasti Salt Lakes v Utahu na oficialni kontest. Samozrejme se mu to podari, a nutno dodat, ze jeho rekord z roku 1967 nebyl dodnes prekonan. Nechybi tu hlucha mista, ale celkovy dojem velmi dobry. Vyborny kousek je Whale Rider od Niki Caro, vitez Sundance Festivalu 2003, ktery priblizuje svet maorskych tradic v male vesnici na pobrezi s grandioznim finale v podobe osvobozeni velryb, ktere uvizly na pobrezi. Vylozene odpocinkova zalezitost naposled byla Black Sheep, horror s prvky komedie, ktery ale tahle zeme proste musi mit - po nehode v laboratori se stada ovci meni v krvelacna monstra, originalni napad se ceni, ale tady uz je citit silny americky vliv, tudiz jasny kandidat brak film festu.

Eskamoterstvi v Otira Valley

Novy sloupek zacnu prihodou po ceste z Greymouth, vse probihalo hladce az tesne za Otira viaduktem zacalo pekelne snezit a busik uviznul nejakejch 10km od AP ve stoupani do sedla, tak to ridic zalomil a cekalo se na tezkou techniku s pluhem. Taky jsme trochu zacouvali, abysme udelali prostor protijedoucim autum, ktere se klouzali dolu absolutne bez kontroly a timto manevrem jsme se dostali do bezprostredni blizkosti drzkopadu do rokle primo pod nama. To uz trochu zavanelo krchovem, ridic byl ale muz cinu a hned sel nandavat retezi, Vest si prelezl za volant, aby drzel nohu na brzde a stejne tak osud nekolika zbyvajicich pasazeru. Posadku tvoril starsi novozelandsky par, nezbytna japonska turistka, ktera samozrejme vse peclive fotodokumentovala, a 5 Brazilek. Zvlast holky z Brazilie byly jak na trni, nejdriv furt hazely gegy, ale jak nam to ujelo, tak porad za mnou chodily dopredu, jestli nahodou nespim za tim volantem. Nakonec dorazili silnicari a protahli oba pruhy. S retezema na zadnich kolech jsme se vyhrabali do sedla, pak uz to byla pohoda, jako na tankodromu. Netreba pripominat, ze kalamitni situace dokonale zaskocila spoustu nepripravenych turistu, vyhoda je, ze AS i C2C busy maji ridice, kteri tyhle situace dobre znaji a umeji adekvatne reagovat. Ted uz je situace v cajku, snih tu rychle taje a puda dokaze absorbovat neuveritelny mnozstvi vody, po tech nonstop destich by u nas byla zatopena pulka republiky, tady je druhy den sucho a hladina mistnich creeku nestoupne ani o pid.
V pondeli odjela Jennie do CHCH, misto ni je tu Gareth z Anglie, American neprijede udajne kvuli girlfriend trouble. Gareth je z mensiho mesta mezi Liverpoolem a Manchesterem, ale fandi United, dokonce ma permicku na ligu a obcas se tu promenaduje v dresu Rooneyho. Ve stredu jsem byl jeste se 4 lidma na trainingu v priprave presa v Christchurch, v tovarne Hummingbird coffee delaji opravdovi mistri sveho remesla, sypali to tam z rukavu, long black, flat white, cappucino, latte, macchiato, moccacino..zacinam v tom mit docela bordelisimo fest. Dalsim z vyznamnejsich milniku bylo vyrazeni All Blacks z World Cupu, neco na zpusob narodni tragedie, specialne Roger se rano tvaril s kudlou v ruce dost kysele, tak jsem se radsi drzel stranou. Ani nevim, co psali v novinach, ale pred zapasem s Portugalskem tam byly titulky typu "jak hrat, abychom je prilis nezesmesnili" apod. tak jim to docela preju. Pycha predchazi pad..

Winter is Back

V nedeli nas opustila Jane s Grantem, nejdriv makat na severni ostrov a v zime by meli jet do Grenoblu, Grant ma udajne reprezentovat NZ na MS ve skimountaineeringu ve Swissu, tak to ma relativne blizko. Uz s nama ale bydli Kimiko Watanabe, typicke jmeno pro typickou Japonku, hodne se zubi a hodne foti (kraviny samozrejme), hned probehla oslava jejich narozenin v mistni knajpe Wubble Kea. Dalsi vecer tam mel vystoupeni kytarovy mag ala Xavier Baumaxa a musim rict, ze to melo stavu, jen tak poslouchat a chytracit u krbu se sklenkou whisky na ucet Kea, zatimco venku vitr lamal stromy. V hospe obecne se lije pivko, ktery se kupuje vetsinou ve dzbanu 1.5l za cca 9 kiwi, nabidka je pomerne pestra, s kvalitou uz je to horsi, ale da se. Lahvovej import je pochopitelne drahej jako prase. Vyhodou je, ze nas barak, AP store a hospoda tvori rovnostranny trojuhelnik, kde strana a=20m, tudiz cesty z putyky a do prace nepredstavuji vyznamnejsi casove manko. V pondeli byla tvrda rehole, dal jsem 10h za den, vcera podobne, navic se nam vratila zima a napadlo tu poctivejch deset cisel, takze jsme meli kolosalni obrat, jelikoz vsichni se u nas schovavali pred snehem a kosou, normalni babovky. Dost chytraku tu uvizlo s karou, tudiz si u nas kupovali snehovy retezy, mistni silnicari meli napilno. No aspon ted nejakej cas nebudu muset poslouchat stupidni dotazy, jestli je nahore nejakej snih. Uz jsem si prozil par zakazniku prijemnejch jako povestna osina, ale clovek to musi zkousnout. Kdyz to tak vezmu kolem a kolem, je to slusnej dzob, hlavne tu neberou Cecha jako nejakyho untermensche, co se hodi akorat k mopu nebo lopate, jednani je naprosto korektni, jak ze strany lidi tak bosscouple. Prijde mi to lepsi nez drit nekde v sadu, kde to zavani otrocinou, i kdyz makacka je to asi stejna. Tam ti ale asi po praci nikdo nenabidne stelicku nebo heinekena on the house, v tomhle je to velkej bonus, stejne jako spektakularni sbirka DVD - oprasil jsem kousky jako One Flew Over Cuckoo Nest, Thelma & Luisa nebo Point Break, dulezity je to akorat vecer prosadit, holky si pujcujou veci hodny Brak film festu, des a hruza..neudelas nic.

Zkrocena hora

Predvadim zlatokopectvi na nejvyssi urovni, drina, ale pomalu si zvykam. Minulou stredu jsem byl na Avalanche Peeku a pokoril, epesni panoramata, frajeri sem lezou s lyzema na zadech a pak si to davaj dolu, snih ale uz nic moc, zmrzlej. Pocaso stale stridave, bud ibiza nebo super humus lijak. Jinak nejblizsi ski areal je 45min chuze - Temple Basin Skifield, ale letosni zima stala za prt rikaji mistni. V praci strasna tovarna, zijeme z penez turistu fest, akorat se divim, ze jsou vzdycky tak prekvapeny standartni vysokohorskou prirazkou, tady nejsou v globusu na zlicine. Taky me vzdycky dostava ridic coast2coast busu, coz je jedna ze spolecnosti, ktera vozi honoraci pres hory. Je to borec, vleze do kuchyne, zacne hazet ty samy gegy (vetsinou slaby), nalije si kafe a zmizi, takle 2x denne 7x tydne podle me uz tak 30 let, protoze jsem jeho fotku nasel v brozure spolecnosti, ale tam mel jeste vlasy a bylo to dost oldskulovy foto. Konecne mi prislo danovy cislo, po x telefonatech na Inland revenue mi sdelili, ze to proste nemaj a at jim to poslu znova faxem na specialni cislo. Tak jsem to odfaxoval a druhej den jsem to mel zpatky, takhle se na to musi na byrokracii.Fyzicka prace Vestovi svedci, spotreba piva klesla z obligatnich 14 na 1 pivo tydne, normalne jsem si musel udelat na pasku novou diru, jak mi padaly kalhoty a bylo to dost skejtem. Po temer 3 tydnech by taky bylo zahodno trochu popsat osazenstvo, nuze, z mladejch je tu nejdyl Sarah, ktera uz dela neco jako managerku, rada ji a je to videt, je tlusta jak vepr, jak typicke pro NZ. Pravy opak je Jane, ktera chodi cruisovat hory v okoli se svym pritelem Grantem, to je ten profesionalni dobrodruh a zevlak. No a nakonec Jannie z Londyna, ta ma odporny britsky prizvuk a zrzavou paruku. Dnes ma dorazit Japonka a pristi tyden jeste American a Anglican jako posily na hlavni season. Ze staresin tu mame Leonnie - dobrosrdecna kucharka, ktera se rada smeje vlastnim forkum, Roger - asi 65lety vitalni chlapik a mistr pres toasty a sendvice, Amanda z Irska - ta obcas docela komanduje a Jane z Kanady, hrozne hodna pani, ktera nastoupila 14 dni prede mnou a projevila tudiz notnou davku empatie. Nakonec Grant a Allister, jakoze investori a a vedouci storu. A tady to je bomba, nejdriv jsem myslel, ze to jsou brachove, ale kazdej ma jiny prijmeni, bydlet spolu ve 40 letech to je divny, to na kamose moc nevypada, rikam Sarah, ze Grant mi pripomina byvalyho bosse z ACC a ona prej jestli to byl taky gay..ano 4% par, husty. Kazdopadne jsou oba uplne v klidu a hlavne makaj jako vsichni ostatni, u nas by se clovek zasil do kanclu s uctama u kompu a oni klidne drhnou nadobi, kdyz je potreba, to je fer. Dneska a ctvrtek opet voraz, takze jsem v Greymouth na zapadnim pobrezi, pekny maly mestecko, usek z AP rozhodne super zazitek, navic mam dopravu s Attomic shuttle koser. Blog je nyni dostupny i z luxusni adresy http://www.nekamzmizet.cz
Special thx to Fest

Prvni prachy, prvni trek

Jedu jak sroub, dneska a ctvrtek konecne volno, jinac v pondeli prvni vyplata, zadnej buhvijakej kes, ale za to bydleni zadarmo to stoji, navic obcas neco k jidlu nafasnem ze storu, takze plus. Penize jsou na tydenni bazi na ucet, coz je docela dobry, kartou se tu da platit skoro vsude. Pokladnu uz jakz takz davam, ted se ucim delat tech x druhu kafe, normalni barista tedka. Profesionalne umim jen horkou cokoladu, tak jsem si tu pujcil pruvodce "For the Love of Coffee" a sprtam pojmy jako milg jug, steamed milk ap. V pondeli tu byli kluk a holka z Cesky Lipy, oba uz odkroucenej rok, nas prizvuk je hned poznat. Taky me pustili k sendvicum, docela proces ta jejich priprava, ale za hodku uz jsem tam hazel libovy kousky. Zakaznici jsou zatim docela v pohode, zadny kysely masky jako u nas, kdyz se neco nevede. Nejradsi mam azijsky turisty, vzdycky kupujou jen baleny veci s kodem a pak si jdou fotit Kea, horsi jsou novozelandske damy na hranici duchodu, ty si vymysli hrozny objednavky, porad se ptaji co je v tomhle a jak chutna tamhleto, standartne si jedou caj s mlikem. Vcera uz jsme nebyli moc busy, tak jsem byl propusten uz po 2 odpoledne, stihnul jsem jeste vystup na Mt. Aicken, nad urovni stromu uz je trosku kosa a pod vrcholem zacina snih. Udelal jsem zase par fotek, hlavne Mt. Rolestonu, nejvyssi peak tady. Net je tady drahej a moc jim nejede, nak se nemuzu hacknout na mail, tak asi budu muset do Greymouth na westcoast. Pocasi je ted ok, po 4 dennim nonstop lijaku uz je zase azuro.

Job v Arthur's Pass

Po delsi dobe online, v pondeli jsem prijel Coast2Coast busem do Artur's Pass, klasicky sedlo v narodnim parku v Jiznich Alpach, kde je vesnice, ktera slouzi jako zastavka pro cestu od pobrezi k pobrezi. Seznameni s Grantem (manager), kterej mi ukazuje podnik a vysvetluje co a jak. AP Store je vpodstate kavarna a obchod zaroven, je tu i net, benzinka, pult se zmrzkou, docela velky a vyvoneny, proste top podnik tady. Kazdej kdo tu projizdi se tu stavi minimalne na kafe. Ubytovani je husty, mam vlastni room s koupelnou a supr posteli ve fungl novy chate pres ulici, obyvak s kuchyni sharujem s mladejma z personalu. Jsou tu 3 holky a pritel jedny z nich, kterej nedela, ale hodne lyzuje a dava outdoor v okoli, klasickej bohem, jmeneuje se taky Grant a je fajn. Bydleni je supr v tom, ze mam privat, v backpackeru v CHCH ti Cinan celou noc chrape, Korejec mlaska a Japoncovi 3x zazvoni mobil - to bylo docela na ranu, zvlast kdyz to ani jednou nezvednul. Od utery jsem na rosteru, tak jdu jeste v pondeli omrknout mistni visitors centrum, spousta informaci o tracich a trasach v okoli. Davam stezku k Punchbowl Falls a jeden kratkej trail, coz je tak na 3h i se zevlovanim na vyhlidkach. V utery rano poprve do rachoty na 8.30, fasuju podnikovy triko a zasteru a uz se jede..Snazim se drzet ze zacatku u nadobi, ale pak me nekompromisne poslali na jednu kasu, docela faux pas, ne ze bych neumel omarkovat carkovej kod, ale dela se tu x toastu, x dortiku, x slanyho peciva a x druhu kafe a to samozrejme musi clovek znat, aby tam navolil ty spravny polozky. Takze v tom plavu od zacatku fest, nastesti je vzdycky nekdo pobliz a poradi. Stejne bych na to potreboval nejakej Accenture manual s fotkama a cenou. Pumpar, zmrzlinar, prodavac, cisnik, mycka nadobi, stehovak, uklizecka..je toho dost. Kdyz uz se cafe vyprazdnuje, prijede autobus japonskejch turistu, hardcore, a to neni vubec sezona. Na obed pul hodky a 20% sleva na vsechno ze storu. Posedavam na terase a pozoruju mistni atrakci, Nestor Kea je horskej papousek, kterej somruje jidlo od lidi. Je prisne zakazany ho krmit, ale lidi mu stejne furt neco hazej, i kdyz jsou vsude cedule. Je to docela velkej vogel, navic drzej jak opice. Odpoledne uz je to lepsi, lidi min, ale zase jina prace, zasoby a zasoby. V pul6 koncim a mam dost, kupuju 6 kousku mistniho lager piva, vecer jeste cucime na Almost Famous a pak zatahuju..Job je fajn, ze clovek nedela furt to samy, ale je to silena makacka. Ve stredu jel kolem vojenskej konvoj, asi 5 transporteru, ze kterejch vyskakalo dobrejch 50 vojacku, vsichni k nam, takze fronta jak na Vaclavaku. Nebo je tu mistni typek Jeff, kterej po nehode trpi ztratou pameti, takze k nam za den prijde asi 6x na kafe, jak v tom filmu 50 First Dates, mazec. Uctujem mu jen to prvni coffee a noviny..je tu jedna hospoda, ktera je vecer otevrena jen ve stredu, takze vcera se slo na pivo. Typicka horska knajpa se vsema lokalama, takze jsem byl predstaven domorodcum. Inac me stvou na Inland Revenue, sice jsem se jim dovolal, ale IRD mi nerekli, ze prej to jeste nebylo zpracovany, buhvi jestli to doslo, paperwork sucks. Dneska tj. ve ctvrtek mam volno, takze jsem v CHCH, potrebuju si tu vyzvednout kreditku od Kiwibank, co uz prisla do backpackeru a taky poridit nejaky zasoby. Fotaz budou, ale musim je zpracovat a nahrat, coz je dost opruz, navic casu je ted malo, maka se i pres vikend. Budu se snazit.

Mainlandfootball.co.nz

Zitra, tj. v pondeli, jedu do Arthur's Pass zkusit tu praci, sefikovi jsem volal a pusobil celkem v pohode. Koukal jsem se na jejich stranky, bude tam pekna kosa, nevim jestli mam na to dobrej equipment. Taky jsem zasel do banky, abych si konecne otevrel ucet. V mym vyberu postoupily do finale 2 banky - ANZ a Kiwibank. Nakonec jsem dal Kiwi, je to soucast mistni posty a maji takovy vice osobni pobocky, co se tyce poplatku vyjde to nejak nastejno, bankomatu ma vic ANZ. Cela procedura zakladani uctu ale trochu zavanela fraskou, pani urednice se v ty pocitacovy databazi evidentne moc neorientovala, ja jsem ji nastesti koukal pres rameno, tak jsme to davali dohromady. Pak ale spadla sit, tak pry at prijdu odpoledne, ze to dodelame. No nakonec se to nejak povedlo, cislo mam, zaroven jsem si zaridil netbanking, akorat jsem zjistil, ze jsme nikde nenastavovali heslo, tak to musim jeste poresit. Kartu dostanu az pristi tyden, takze asi stejne jako IRD, to se hrozne tahne a jeste neprislo. Strasny papirovani. Jinak vcera jsem nasel v novinach fotbalovej mac, tak jsem to sel zkontrolovat. Vstupne 2 kiwi, pivo, parek, klasika.. Finale poharu, vetsinou mlady borci, uroven vyborna, 2 cerveny, jedna pentle, jeden kotnicek a 5 fiku v brance hostujiciho muzstva. Asi 400 lidi bylo spokojenejch. Tragickej byl akorat sudi a oba golmani.

Jak se zije na druhy polokouli

Par informaci ohledne mistniho folkloru..mluvi se tu britskou anglictinou, takze je jim prt rozumet, ale snad si zvyknu. Vsude jenom rugby, kriket nebo golf, pak znova rugby. Komunita Maoru v CHC vicemene mensinova, ale jsou to husty typy, kazdej ma tak 2.10 do vejsky a aspon 150 kilo. Zensky to samy, jedou v buse a pazourou dosahnou az ke stropu, normalni obri. I kdyz je zima chodej v kratkym triku+kulich a slunecni brejle. Davam jim docela ryspekt za tohle stylo. Bili pristehovalci jsou spis takovy ty irsky a anglicky white trash families, anglosasky typy. Co me ale dostalo, ze jsou vsichni slusne receno ponekud obezni. Zvlast ta kategorie lidi v radoby produktivnim veku. Na to ze je to zeme, kde jsou vsude nejaky adventure akce, samej outdoor, tak to ve meste moc neplati, tady asi jak nevytahnou paty z auta a jedi jenom burgry, tak moc kalorii nespalej. Fakt je, ze kdyz jsem byl okounet na plazi, tak 90% lidi tam je na parkovisti a kouka na ocean z auta. Vylezou jen kdyz si jdou koupit nejakou tu krmi a pak zase zalezou do kary :) Moc tady tomu sportu nedavaj a pritom ty podminky..jinak na nejakou modu tady uplne kaslou, to se mi libi, jsou tady k videni docela zajimavy individua, ale hlavne asi nemaj diky tomu zadny predsudky vuci sobe. Hospody jsou v tom anglickym havu, jinak vetsinou kavarny a groceries , ktery kocirujou Azijati. Nasel jsem tu Bohemia Cafe Bar, vevnitr jsou obrazy Prahy, patri to udajne Holandanovi, co miluje mesto nad smradlavou Vltavou. Docela atrakce je mistni kasino, chodej tam uplne vsichni, je to tu brany myslim jako takova kulturni zalezitost, takze ne jako u nas poklesly zanr na druhou. Lee mi rikal, ze u nich je zasadni prioritou rodina, pokud mozno spokojenej zivot a az uplne na konci kariera a money making, kvuli tomu odesel z Anglie a zustal tady. Je to fakt, nikdo tu nikam nespecha a lidi tu tak nak vic uzivaj toho zivota (ted jsem si vzpomnel na ranni metro na Smichaci pro srovnani) pracuje se pomalu, ale efektivne. To rugby je ale hrozna nuda..

Christchurch, NZ - first touch

Tak par radek o Zylandu, v CHC jsem uz 4 dny, tak by se sluselo neco napsat, aspon prvni dojmy. Bydlim v backpackeru 10min pesky od centra za 15 dolaru na noc (po zakoupeni BBH hostel card), coz je supr cena. Sit BBH je v zemi siroka, takze by se to melo vyplatit. Jsem na 6luzkovym pokoji, vicemene se tam zatim stridali jenom Azijati (Japonsko, Taiwan, HongKong, Malajsie), jinak je to tu hodne mezinarodni, Anglican, Australani, Francouz, Argentinec, Ceska - Marcela uz je tu skoro rok, takze ji brzo koncej viza, v CHC je mesic a pul a rika ze na zimu je lepsi se zasit nekam do mesta. Co se tyce lidi, je to fakt neuveritelny, ale ta vstricnost je primo hmatatelna, zacina to na ulici, kde kolem tebe nekdo bezi, ale nezapomene se usmat a rict ti "Hi", pak vlezes do supermarketu, kde maj bejt unaveny a zivotem otraveny pani pokladni, vubec, zase usmev a jak se pry mam, takle je to vsude. Uprimne receno, mam trochu problemy s reakci, na tohle nejsem zvyklej. V sobotu i v nedeli bylo nadherny pocasi, kdyz sviti slunce, tak je razem o 10 stupnu vic, pac tady to pali vic nez na opacny polokouli, takze to se da normalne v triku a kratasech. Udelal jsem vylet na plaz na predmesti New Brighton a tam byl teda fantastickej zewl. Od pondeli je ale zase silena kosa, navic do toho prsi, takze je to defakto na zimni bundou. Mistni jsou ale otuzily fest, i zensky, davaj to jen tak v mikine, cumel jsem jak vejr. Doprava je husta. Vsichni tady cruisujou svoji karkou, mimo centrum na ulici nikoho nepotkam, ale zase tu nemaj zadny stau, pac maj vsude prehledny rovnobezny a siroky ulice. Jezdej proste vsichni, tady muzou uz od 15 a podle toho to vypada. Busovy spojeni docela funguje, ale je relativne drahy, ja obcas davam shuttle co jezdi v centru zadarmo. Stred samotnej neni moc velkej, spis jsou roztahly ty predmesti. Prace: zatim mam dohodnutej job az na zacatek rijna v Cromwellu, je to jeste kus na jih, fruit thinning, ale prace to bude na kontrakt, coz vzdycky trochu smrdi, lepsi je bejt placenej od hodiny. Od prosince ma byt ale na tom samym miste sber tresni a to je udajne zlaty dul. Ja uz jsem kazdopadne na tom listu zamestnancu, jsou tam dva cesi (par, jak jinak) zbytek zase hlavne azijati. Jinak vsechny seasonal joby jsou prave az tak od rijna, pak jsem jeste v kontaktu s chlapkem, kterej ma Cafe/Store v Arthur's Pass, co z je nahore v Jiznich Aplach smerem na Westcoast. Jeste nevim jestli to zkusit tam nebo zatim neco tady, kazdopadne v horach by to bylo pekny, ale zase tam chcipnul pes. Poridil jsem si tu Vodafone sim kartu (34 kiwi), tak jsem hned kontaktoval Festa v UK, delal ze prej jako prijede :)
Adapter na trojkolikovy zasuvky jsem tu sehnal za 15 kiwi, takze urcite min nez v Cesku. Cekam na IRD number, coz je danovy cislo, bez kteryho nemuzu pracovat (respektive muzu ale dan by byla 45% misto standartnich 20). Posilal jsem to v utery ofiko postou na mistni revenue, tak doufam, ze mi to prijde co nejdriv. Jeste mi zbejva zalozit bank account, ale s tim pockam, az budu neco mit..venku se konecne udelalo hezky, tak si jdu protahnout kosti do parku. Uz ted vim, ze nas tam moc nebude..

Anabaze na letisti

Jeste se vratim k imigrationu na letisti..Z Taiwanu do Aucklandu leti snad jenom Azijati, mam info od malyho Karna, ze je to hodne cinsky mesto, takze zadnej div. Zase se fasuje arrival card, kde se toho deklaruje docela dost. Jednak tu jsou otazky imigracni, dale veci jako trekove boty, stan, kontakt se zviraty atp...deklarovat se musi vsechny zivocisne a rostlinne produkty. Ja jsem byl dobre pripravenej a vicemene u vseho jsem zaskrtnul NO (mel jsem jen hadry). Prvni na rade byl immigration oficir, ktery zkontroluje v pocitaci vizum a zkoukne zpatecni letenku. Mel me v kompu, takze vse v cajku, nacez dostavam stempl do pasu i s pracovnim povolenim do 31/08/2008. Jenze jsem oslavoval predcasne, po vyzvednuti zavazadel se jde na biosecurity control, kde je dalsi urednik, pokud nemate nic rizikoveho, jdete po zlute care k rentgenu a ven. Pokud se urednikovi neco nezda, jdete po cervene care na kontrolu. No a pak je tu jeste posledni moznost, ze proste pusobite podezrele a jste kvalifikovani jako suspicious person. To pak jako ja jdete po modre care (to jsem si jeste naivne myslel, ze modra je dobra) na Custom check. Tam hezky hodite vsechny bagly na stul a oni vam je zacnou kompletne rozebirat + maji zase milion otazek, co jako na NZ hodlate delat atd. Cca 6 lidem zrovna probirali veci, dalsich 6 + ja a mladej capek ze Singapuru cekalo "v rade". Pozorujem to divadylko a Singapuran mi vysvetluje, ze kdyz budu dobre odpovidat, ze mne ty bagly mozna ani neotevrou. Nekterejm lidem to tam kazdopadne prohrabujou uz vic jak hodinu absolutne bez progresu a je mi jasny, ze spoj do Christchurch nestihnu. Obcas mi to prislo az ponizujici, ale clovek musi bejt klidnej jak zelva. Po 2 hodinach jdem na radu i my, nakonec nam to rozbalili, ale ta moje zenska byla v klidu. Videla, ze nic zajimavyho nevezu, tak jsem byl za ctvrt hodiny hotovej (dost pomuze kdyz mas na toaletni tasce napsany Travellers bag a na mikine napis UNICEF). Akorat me stvalo, ze jsem musel oba bagly znova balit a ze se mi nekdo prehraboval v trenkach, kazdopadne byl jsem na tom jeste dobre, nejakej typek evidentne z arabsky zeme si vez cukr, tak tam hned privezli laborku a zacli desne zkoumat jestli to nahodou neni anthrax nebo co. Fakt komedie, chrani si tu svoji zemicku fest. Konecne jsem venku, ale letadlo je v pytli. Tuhle situaci moc neznam, tak jdu k pultiku NZ Airlines a vysvetluju situaci. Chlapik je nastesti v pohode a vypisuje mi papir na let za 2 hodiny, pak uz jdu jen k domestic terminalu, kde si na Ticket servisu vyzvedavam letenku. Nasleduje boarding, neco pres hodinu let do CHC, kde beru shuttle za 20 NZD, ktery te z letiste doveze kamkoliv potrebujes. Koncim v Rucksacker Backpackeru na Bealey Avenue, check-in na 7 dni a hned spat. Mam dost..

Bangkok - Simply Sincity

Tak abych to vzal poporadku, bus od SA prijizdi do Brna presne, na hlavaku beru tram na koleje Kounicka, letni ubytko a vyvoneny pokojik za nelidskych 550. Davam reznajze od Mari a hasim zizen plznickou u Zeleny kocky. V noci nekdo dela bordel na balkonu pode mnou, skoro nespim, rano v 5 znovu na SA bus, tentokrat smer Vienna. Na letisti ve Schwechate tvrdnu 4 h ale jinak to neslo. V letadle to bylo super, nutno pochvalit EVA airways, kazdy sedadlo ma LCDcko, kde se daj poustet filmy, hudba atd. kopec jidla, heineken, fajn azijske letusky. Takze let i kdyz trval 11 h naprosto v klidu. Vesticek si navic buknul misto u okna jiz s predstihem a vedle sedela potencialni miss thailand s rakouskymi predky, hazime gegy +. Prede mnou sedi klasickej budhistickej mnich a sjizdi Shreka trojku :0) Takze po 3 priblblejch filmech, plastovym jidlu a absolutne beze spanku pristavame v Bangkoku. Mistni novy letiste je fantasticky, taky dost velky, jeste ze maj vsude ty pojizdny pasy. Na imigrationu vsechno v pohode, ukazuju tranzitni viza+arrival card, co nam dali v letadle. Velkej bag davam do uschovny (250bahtu za 2.5 dne) , vyhybam se nahanecum na taxi, beru shuttle bus zdarma na ofiko bus terminal, odtud jezdi asi 6 linek do mesta. V obchode u nastupiste dostavam rychlokurz thajstiny od pani prodavacky, jsem tu klasicky za cernocha pred 10 lety v praze. Jeste nutno dodat, ze hned jak clovek vyleze z klimatizovanyho letiste, dostane pecku v podobe mistniho vlhka a vedra, do ktereho obcas zaprsi, holt je obdobi destu, takze nic moc. Podvedomne vybiram linku 551, ktera jede k Victory Monument, nemam mapu, takze nevim co je blizko centru. Cesta cca 45min za 34b / fer cena, busik ma klimatizaci takze pohodicka. U Victory Monument je supermoderni parcik, ale to bylo asi tak to posledni co se mi v BGK libilo. Nasledovalo 3h bloumani ulicema ve smeru, kde jsem tusil centrum, kdy jsem si totalne promocil triko a privodil mensi otravu vyfukovymi plyny. Provoz ve meste je myslim na hranici unosnosti, ale mistnim to evidentne vubec nevadi. Pak uz jsem to vzdal a vzal si tago, poprve a ne naposled jsem naletel mistnim lichvarum, kdyz jsem se snazil smlouvat a cena byla 300b. No nic, ja se dostal na Khaosan Road a drozkar mel radost jak oloupil cizaka. KSR je hlavni turisticka tepna BGK, bydlet zde ale nedoporucuju z duvodu nonstop revu, na ty ulici se proste nespi. Lezu teda do nejaky bocni ulice a beru pokoj ve Sweety Guest House za 120b. Nejak uz se mi nechtelo dlouho chodit a vybirat neco jinyho, ale ta cimra rozhodne "sweety" nebyla. Takle nak si predstavuju vezenskou kobku. Na druhou stranu musim dodat, ze si clovek rychle zvykne. Dulezity je, aby tam byl vetrak, aby to nesmrdelo, aby tam nelezla zadna havet a chodba aby byla cista, nejaky okna to uz je zbytecny luxus :) Asi v 1 odpoledne si jdu schrupnout, abych dohnal deficit a budim se az v noci..vedro je i tady i kdyz vetrak jede na plny kule. Klasicky polehavam ala DiCaprio a nad ranem vyrazim ven s tim ze bude mensi vlhko, mensi provoz, min nahanecu na cokoliv - bohuzel je to uplne stejny. Fakt hardcore, hlavne tz nahaneci kolem Khao to je sila, clovek musi nasadit vyraz protrelyho thajce s bilou maskou, jinak nedaj pokoj. Vo nejakym foceni nemuze bejt vubec rec, to se jich hned sebehne horda a nejdou odehnat :) Do toho jeste v noci holky na ulicich, ktery te vabi velmi originalne "I come with You" "I like You" S jednou se nakonec davam do reci a snazim se z ni vytahnout naky uzitecny informace, umi docela anglicky, ale furt blekota neco o masazi :) Jinak nektery ty holky jsou jasny kluci, da se to poznat docela dobre. Jedinou oazou ve smradlavejch ulicich jsou obchudky 7eleven, kde si clovek pripada jak na benzince v Nemecku a delaj tam docela sympaticky lidi. Hodne lidi spi na ulici nebo vlastne vubec nespi a jsou usalaseny jen tak na chodniku / v Sanam Luang jsou jich mraky. Jdu se podivat na Democracy Monument, Temple of Budha a a Kralovsky palac, pak zatahuju, za svetla uz zacina dopravni kolaps. Po obede uz zase chytracim s TUK-TUKarema. TUK-TUK je mistni riksa, stoji to nejakejch 10b a tady mi zas nabizej naky fantasticky nabidky, jak me dovezou tam a tam, jenom za 5b a ze to je jenom dneska, ze maj levnej benzin blablabla. Tak jo, jedem k Wat Prakeo, mnisi se zrovna modlili, ale ja mel stejne kratasy, tak jsem to jen ocumel zvenku. Davam se do reci s mistnim templekeeperem, kterej je fajn, pta se odkud jsem, rika, ze ma v Praze kamose, vysvetluje co a jak +. Pak pokracuju riksou, projedem nejaky 3 obchody pro cizince milionare a u Golden Mount mi pak drozkar ujede. Dalsi drozkar mi vysvetluje, ze dostane prachy od tech obchodu, kam me zaveze, takze business everywhere. Mam hlad, tak se ho ptam, kde se tu da relativne levne najist, on ze me zaveze do super restaurace a pak muzu jit hned koukat na ohnostroj nebo co..no, super restaurace to byla, ale levna moc ne, ale dat si nakou mistni specialitu to by se melo, kolem 9 vecer domu, jeste se jdu podivat na nocni Khaosan road a to je teda sila, najednou je tu hafo turistu, nektery uz jsou slusne nality, ulice se zavrela pro auta a prodava se tu snad uplne vsechno, dokonce tu padelaj ve slusny kvalite ISIC karty, ridicaky atd. Jeste chvili okounim, ale kolem pulnoci jdu spat, rano vstavam pozde, ulepenej z toho vedra (sprcha pomuze, ale funguje to tak hodinu), beru rovnou taxi na letiste, tentokrat ho necham zapnout taxametr a je to za nejakejch 219+60b coz je supr cena na to jak je to daleko. Tech 60b je poplatek za dalnici po ktery to je z mesta kratsi a rychlejsi. Odlet v 16.30 do Taipei, jen 3 hodinky letu a z Taiwanu ve 21.00 mistniho casu smer Auckland - 11 hodin letu takze me opet ceka cestovani v case..