Cesky burty na Havaji

Trosku se mi nad apdejtovanim zaprasilo, ale uz nebylo moc kde..co je dulezity, ze jsme na zacatku prosince skoncili v MP a vracime se do Prahy na Vanoce. Jeste predtim ale probehla strasna vyprava na Havaj, jelikoz nam konecne zrusili viza do Statu. Chvilku jsme koketovali se Seattlem nebo LA, ale nakonec jsme se rozhodli vyrazit do tepla. S destem jsme to zrovna nevyhmatli, ale to se v zime neni cemu divit. No vemu to strucne, o tom ze Hawaii Islands frci hlavne mezi lidmi v duchodovem veku jsme se presvedcili uz v letadle z Vancity, kdy jsme si pripadali jak na zajezdu senioru, pak samozrejme jeste naky ty rodinky s malejma deckama atp. V Honolulu nas vita prijemnych 25 stupinku a de se hned na kute. HNL je jinak dost obludny americky velkomesto, hlavne centrum a main streeet podel slavne Waikiki Beach, kde je preturistovano, okrajovy casti jsou fajn, ale v sezone to asi musi bejt hrozna tlacenka. Druhej den neztracime cas a po kratkym vyletu k Diamond Head, zaciname resit kam vypadnout, jelikoz Oahu je proste moc komercni a je to videt temer vsude. Na americky Homolkovi na vylete neni nikdo moc zvedavej, takze ladime let na ostrov Molokai, ktery ma udajne byt nejmene civilizovany z ostrovu na ktery se muze. Na hostelu zabavuje Lonely Planet Hawaii a takto vybaveny vyrazime zpet na letiste. Po ceste resime cim asi poletime, jelikoz na netu psali neco o Cesne Turbo, tak cekame neco o kapacite autobusu, nacez nase rozpaky rozcisne pilot, kterej nam cekne boarding pasy a pak uz nas zavede jeste asi s 3 pasazerama uplne do kouta letiste, kde je pripravena mini cesnicka s klasickou jednou vrtuli vepredu a mistem asi pro 8 lidi, haha. Klasicky gegy hned na zacatku, ze v tomhle se asi lip pada a muzes rovnou snorchlovat. Let byl ale super ponevadz se vydarilo pocasko, tak jsme meli luxusni panoramata Oahu. Po 20 minutach uz tlacime na ranway na Molokai. Mistni letiste neco ve stylu bouda u pristavaci drahy na tropickym ostrove, strasne vyzevleny, akorat vsudypritomnej jizanskej no hurry stajl narusuje pomerne dost pobocek na pujceni aut. Tim dost myslim asi 3. My jako hrozne tvrdy trampove nasazujem bagly na hrbet a vyrazime podle mapy hledat nejblizsi vesnici ktera ma bejt asi 2.5 km daleko. Kdyz uz si myslime ze tam skoro jsme, tak nam zastavuje nejaka starsi panicka v jeapu a ze prej tam kam jdeme ve skutecnosti zadnej kram neni a vesmes tam pry neni vubec nic. Docela nam osvitila situaci a pak nas bere kus na vychod k nejakymu kramu, kde je jeste skola, par baraku, kafe plantaz a jedna prijemna lokalni hospudka, kterou nepohrdneme a dostava od nas vysoke body. Kupujem vodu a pesky pokracujem do hlavniho mesta Kaunakakai, kde potrebujem ziskat permity na kempovani. Nestopujem a cekame az nekdo sam od sebe zastavi. Zrejme jsme se zalibili jedny babce pravy Havajce, ktera zrovna jela ze svy sichty ve skolni jidelne a hned se me ptala jestli jsem ucitel. V KK ziskavame povoleni za 5 baku na masku za noc a pak po silnici az do One Alii Parku, kde je ofiko campground, samozrejme jsme tam sami. Jinak ty kempy na Havaji jsou dost jednoduchy, sprcha studena voda, zachod a to je asi tak vsechno. Rano nam mistni particka sekacu travy ukazuje v praxi molokajskou prepracovanost. Co bych u nas udelal sam za dopoledne tady delalo asi 6 typku, kteri navic delali hroznej ramus a kazili nam vstavani. Vyhodnotili jsme podminky k trekovani na ostrove a dosli k nazoru, ze pujceni auta bude nezbytne. Jdem zpet do mesta a po mirnem zmatku se sidlem pujcovny dostavame stribrnou tojotku se kterou se nesmi na dirty roads. Za dirty roads se povazuje nezpevnena cesta s cervenohnedou pudou, ktera se po desti meni v neuveritelny bahno ve kterym se to da projet jen se ctyrkolkou. Zbylych 5 dni naplnime jezdenim po ostrove a zewlem na opustenych plazich. Domovem se nam stala Papohaku Beach, nejdelsi pisecna plaz na Havaji (2.5km), kde je pomerne tezky nekoho potkat. Akorat koupani se tam zvrhava do soupereni s vlnama, ktery se tam lamou fest. Trosku jsme si vycistili hlavy a pak uz zpet do mrazive Kanady, kde nam pilot suse oznamuje, ze ve Van je -5. Teplotni sok 30 stupnu me jeste asi pomasti pozdeji..nemam malo. A ted znova do letadla..

Tercel Down - Definitivne

Po nekolikatydennim martiriu a zivotu v automobilove nejistote jsme prisli definitivne o karku. Jak se to sebehlo? Posledne jsem tu psal, ze jsme nepojizdny, nahodili jsme to o den pozdeji a vesele jezdili, i kdyz startovani bylo casto otazkou fortuny nefortuny. Tak to bylo az do nasi dalsi vypravy smer Vancity, kdy se to znova sesypalo, ale kdyz se v tom F hrabal a ja to zkousel nahodit, tak prisel Ed (Festuv manager), hrozne zkusene do toho sahnul a problem vyresil. Tak jsme se zaradovali, vypalili z hor a uz jsme se videli vecer na baru v Sunshinu, pak bereme beno v Chilliwacku, naplnime nadrz tak, ze pretejka, a ze se jeste vracime pro penize. No nasledne to nastartujem, ujedem asi 2 metry a za nama se zvedne oblak koure ve kterym zmizi cela benzinka. Tudiz sjizdime na prilehly parkovisko, kde krouzime jak orel tercel, doufaje ze nam to prestane cadit, ale nic. No tak to nechame, jdeme na jidlo k Wendy, jelikoz s plnym brichem se lip premysli. Tak po hodine to jdem zkusit znova, nejdriv jakoze to pujde, ale pak se opet norime v kour, tak toho radsi nechame a realizujem plan B, coz je vyhledani mista prenocovani v Chilliwacku, coz se podari Festovi, ktery rad smlova s taxikari. Typek je hodne v pohode a ma docela dobrej know-how, co se tyce zdejsich lokaci a pokud nevi, tak si zavola na dispecink a tam mu to reknou. Ubytujem se v ruskym motelu, prekvapive na urovni a nejlevnejsi alternativa ve meste a jedem s drozkarem rovnou do Vaultu, ktery nam doporucil na vecerni pivo. Tam se celkem dobre ropzlejeme a pak jeste navsteva nejakyho mistniho klubu, ale to uz si moc nepamtuju, akorat jsme pak jeste s nekym jeli na barak a pak nakym golfem zpet na motel. Rano se vypotacime ven a po snidani sampionu v nedelnim podniku pro duchodce, jdem zpet pesky na druhou stranu dalnice k Walmartu, kde odpociva tercel. Posledni zkouska, hroznej vypocet na vteriny, decko, plyn a..kour. Sjizdime hned za krizovatkou po asi 2h planovani, docela eskamoterstvi. Je tu vymena oleje, tak nam tam hrozne radi jedna fajn winny puvodem z Ontaria, Fest pak vytocil odtah do Pick a Part, kde nam za karku daj 50 baku, haha. No co s unikajici vodou do motoru nic neudelame, stejne jako s palenim chladici smesi a vozitko by stejnak driv nebo pozdeji chciplo, tak stare bylo. Uz carless pochodujem asi 20 km zpet do mesta, kde ma hrat hokej Joe v mistni arene. V hledisti je tentokrat trio Filipincu, Joseph, Maria a Oliver, kteri sem s nim jeli. V jejich vanu je jeste misto akorat pro nas, tak s nima vecer zatahujem do MP. Mame dost? Mame. Mame auto? Nemame.

Kanadska mozaika

Uvedomil jsem si, ze tu porad pisu co delame, kam lezeme, kde bydlime, kam jedeme a jeste jsem se tu moc nerozepsal o Kanade a BC jako takove. Jako Dante Hicks ve storu nemuzu zacit asi s nicim jinym nez s rublama, prvni co nas zarazilo hned po prijezdu bylo ze veskere ceny jsou uvedeny bez dane, ktera je 7-14 procent. V zacatcich to dost mate - konecna cena nakupu je vzdy vyssi nez si spocitame. Cely je to o tom, ze platime jednak velmi nepopularni federalni dan GST, ktera tvori 7% (mistni pro ni maji akronym Gouge and Screw Tax). Tahle dan se vztahuje vpodstate na vsechno (krome zakladnich potravin), coz zahrnuje i sluzby. GST zavedl v roce 1991 znacne kontroverzni a arogantni predseda vlady Brian Mulroney a tento krok zahy zruinoval jeho Progressive Conservation Party v ocich verejnosti. Driv se GST turistum vracela pri odjezdu ze zeme (pri zbozi nad 100 dolaru, kdyz o to pozadali), dnes uz nemaji narok ani na to. Druhak se plati PST - provincni prodejni dan 7%, ktera se vztahuje na vsechny produkty, ktere jsou koupeny v maloobchode, coz jsou u nas suvenyry, hadry atd. (u alkoholu v liquore storu je tahle dan 10%). To znamena, ze za snack se plati jenom GST, za cupr svetrik s napisem Manning Park solis GST i PST, tudiz 14%. Takze misto 45 baku mas ohoz najednou pres 50 babek, coz uz je pomerne rozdil, lidi se obcas divej, takze to jsou bud nepripraveni turisti nebo alibisti. Co se tyce PST, jedina provincie, ktera si dovolila tuhle dan zrusit, je bohata Alberta. Bohata hlavne diky novym ropnym nalezistim na hranicich s BC, ktere budou moci konkurovat i nejbohatsim arabskym statum. Jinak vlada teto "nejlepsi" zeme sveta vymaha na svych obcanech dane, jejichz vyse presahuje znacne vysi dani v ostatnich vyspelych zemich. Dalsi predseda vlady Jean Chretien (prezdivany "dont worry, be happy" guy) slibil tuto dan zrusit, ale slib nedodrzel a obcane to toleruji. Kdyz tento slib prislusnik vladnouci strany pripomenul, prime minister ho ze strany vyloucil. Takle se dela politika. Jinou veci, ktera me irituje, jsou drobne mince, narozdil od USA sice Kanada pustila do obehu kovovy dolar (loonie) a 2dolar (toonie), ale za tim nasleduje quater, dime, nickel a penny. Ctvrtak a desetnik jeste pochopim, ale na co maji ti klauni petak a jednik to vazne netusim. Normalni cirkus. Lidi se akorat urazi, kdyz jim vracim penny, u ktere naklady na vyrobu prevysuji samotnou hodnotu. Co je proti nam vyrazne levnejsi, to je elektronika a hadry, ostatne jako vsude jinde. Kdyz uz jsme u tech poplatku, mezi Hope a Kelownou je jedina dalnice, kde se jeste pred mesicem vybiral klasicky dalnicni poplatek. OK, projekt to byl kolosalni, nektere useky ve vysce kolem 1300mnm uprostred niceho jsme si i projeli, nicmene cela stavba si na sebe vydelala uz 6 let zpatky a od te doby si vlada vesele pumpovala rozpocet, dokud se lidi nezacali bourit a nasledne se clo okamzite zrusilo. Co jsou tedy ty kanadske plusy krome pitoreskni prirody a privetivych dusi? Nasel jsem si 4 zakladni faktory:
1) Odpad - Kanada neme moc problemu se znecistenim a respekt obyvatel k zivotnimu prostredi je prikladny. Recykluje se vsechno, co jen trochu jde, a misto skladky konci vetsina odpadu na kompostu. Tridi se i kovy mezi sebou a taky ruzny druhy papiru, z ovoce se sloupavaji nalepky..Ve Vancouveru jsem jednou asi 15minut nemohl najit jediny kos, ale ulici jsou jak vymeteny bez jedinyho vajglu na zemi (u nas tusim pretekaji kose na kazdym kroku)
2) Rika se, ze se narod pozna podle urovne verejnych zachodu. Kanada podobne jako Zeli bude hodne nahore - jsou vicemene na kazdym kroku a kvalita je zarucena (deep clean by Joseph).
3) Psi - vlastnit coklika znamená pro majitele velkou zodpovednost. Vencit se smi pouze ve vybranych „psich“ parcich. V nekterych musi byt pouze na voditku a nekde smi volne mastit. Na vetsinu verejnych prostranstvi maji ale psi vstup zakazan, tudiz je normalni, ze se lidi v lete muzou v klidku valet na travnicich uprostred mesta. Kampa plna psich sisen? Zapomen..
4) Koureni v hospodach - i tady neexistuje, mazej ven a tam si muzes palit, sice tam maji jeste nejakou zminku o 3 metrech, ale to uz neni potreba. Dulezity je, ze nemas cmoudy uvnitr. To jsou proste veci, kdy si rikam, ze u nas zijeme v praveku. I tady v Lotus Landu, kde si hodne lidi zaklada na kultu tela, je spousta kuraku a ti s tim ocividne nemaji nejmensi problem.
Jeste k tem klimatickym podminkam tady, v zime na pobrezi sice az na vyjimky nesnezi a teploty zustavaji nad nulou, ale zato porad leje, defakto od listopadu do brezna. Vyjasni se nanejvys tak dva dny v mesici. Rekord udajne nekdy v roce 2003, kdy mesic vkuse prselo, pak na jeden den prestalo a dalsi mesic znova nonstop dest. Nic moc. Ptal jsem se Kim, jak muze vydrzet na Ostrove. Rikala, ze je tam uzasny leto - a to koneckoncu muzem potvrdit. Zacina uz nekdy v kvetnu a porad sviti slunicko. Zaroven vsak vane i prijemny vitr od more, takze neni uplne vedro. Idylka pro vsechny krome pozarniku. Letni pozary v BC jsou neco s cim se proste musi pocitat. S klimatem souvisi i dalsi vec, fura bezdomovcu v ulicich. Do Victorie a Vancouveru se stahuji z cele zeme a pohled na tu bidu uprostred nalestenych mest je minimalne bizarni. Treba Dave a Jane z toho byli dost spatny. Zvlastni je ale i pristup k problemu ze strany politiku. Ti par let zpet prijali zakon, ze se bezdomovci nesmeji pohybovat do 30m v okoli bank, coz ma k reseni situace opravdu daleko. Na druhou stranu tyhle mistni homeless nejsou vylozene doterni a nekteri poctive sbiraji plechovky a flasky do nakupnich voziku a takto vydelane penize investuji do burgeru u Nata. McDonalds tady plati za vylozene lowlife zpusob stravovani, jednotlive pobocky jsou prave vetsinou plne houmies, kteri tam chodi na double cheese za 1.39, stejne jako my, haha. Pokud jde o Kanadany, tem podle vseho není spatne po nicem. Kanadska kuchyne si vzala z britske i americke to nejlepsi - hitem jsou burgery a fishNchips. Dulezite je ale vedet, ze neni burger jako burger. Pokud nejsou obyvatele snobove nebo vegetariani, coz bejva docela casto, korunuji to jeste zvlastnimi stravovacimi navyky, v jejichz ramci jsou schopni zapijet klobasy mlekem, polevat slane fazole javorovým sirupem, namacet hranolky v medu a podobne. Na vlastni oci jsem videl Meghan jak to v ty sracce topi. K Eskymakum, respektive Inuitum, se zeme chova pomerne velkoryse. Kdyz jsem slysel o tech socialnich podporach jake dostavaji od vlady, tak nasi cigosi by hned bledli zavisti. Celkove vysledky teto politiky jsou ovsem nevalne. Etnikum, v minulosti tvrde utlacovane, dnes devastuji hlavne drogy a chlast. S Festivalem jsme toho byli nekolikrat svedky v okoli East Hastings, jinak taky ve filmu.. (nekdy jsme na tom byli na Febiu s Kareninkou). Slysel jsem i neco o indianskych rezervacich, kde podobne jako v USA plati trochu jiny zakony nez ve zbytku Kanady. Smeji se tam napriklad provozovat kasina a podel silnic jsou billboardy, ktere jinde v Kanade byt nesmi. Klasicka stejna mira pro vsechny, pcha..

Cekani na lidi

Tohle byly asi nejpomalejsi dny ever, resort posledni 2 dny totalne mrtvej. S Festem postavame ve storu jak Dante s Randalem v Quickstopu a cekame, kdo prijde. Nikdo, takze vedem blby reci a schvalne mluvime a nadavame nahlas cesky. Nic noveho se neudalo, krome toho, ze mame Festacka zpet z Montrealu. Chytracil tam fest a Bianca mu kryla zada. Minuly tyden jsem byl na sve soukrome vyjizdce do Vancouveru, se mi zastesklo po viru velkomesta, posledni slunce, pivni umocnovace a pruzkum mistni klubove sceny (takovy jak stojis v lajne pred klubikem a cekas, az te tam gorily pusti). Nejdriv jsem operoval s Hectorem z Valencie na hostelovym baru, cumeli jsme na classic football matches - Newcastle vs Tottenham (podle jesterich ucesu, trenek jak na gymnastiku a pritomnosti srnicka, klinsmanna nebo sheringhama to byl hodne stary duel), pak jsme se presunuli s australskou zlatou mladezi snad primo az nekam na parket v srdci Granville street, takze doslo i na breakdance. Pres den jsem si zajel do Seymouru zkontrolovat druhy nejvetsi mestsky ski resort a taky LSDF, kde uz jsme byli v lete. Lower Seymour Demonstration Forrest je vdecna lokalita pro severoamericky filmovy prumysl a ja tu byl specialne kvuli HG. Mel jsem tu sice stat uz pred 5 lety, ale stejne to byl fajn pocit dostat se nekam, kam jsem vzdycky chtel. Akorat jsem zjistil, ze to chce kolo, abych prozkoumal cely park, a samozrejme kamerku, abych pak moh hodit fotaz na HG web, kam porad lezou lidi a delat haura, co jako ten admin je vubec zac. No 2 dny prijemneho mestskeho zewlicku ubehly rychle jako voda a pak zpatky do hor, na dalnici od Abbotsfordu tvrde speeduju a nikdo uz me nepredjede az domu. Bez ridicaku a jeste s nejakym zbytkacem si docela koleduju o maler, ale tenhle usek do Hope uz mame tezce podchycenej, navic strazcu zakona minimum, pokuty za rizeni bez ID nejsou zas tak hrozny a energy drink Shark pomerne spolehlive maze. Z Hope k nam uz je to docela Colin McRae rally, tak tam si davam bacha. Hrozne chvalim marcela tercela. Jak jede pres 100, tak slape jak hodinky a dava kour vsem tem obrim ctyrkolkam co kruizujou v Americe. Druhej den ho natocim, ujedu asi 10m a do kopecku pred nasim barakem mi umre pod rukama, daval jsme mu napit, tocil jsem to jak Ctvrtnicek Hyundai, ale jsme zase nepojizdny. Asi je neco se svickama, ted jsme jeste vybili baterku, jak jsme se to furt snazili nahodit. Festum Gel slibil, ze vezme sluzebni jeap a podiva se na to. V kramu teda ted opruz maximalni, nejenze tam ted neni vpodstate co na praci, ale hlavne moje nejlepsi kamoska tady a Festova uplne nejlepsi kamoska tady Megan dostala vyhazov z countrystoru bez udani duvodu. Nejdriv jsme si mysleli, ze je to proto, ze v Novemberu nebudem vubec busy, tak jsme se dohodli, ze si s ni rozdelim svoje shifty, jelikoz za tech 10 babek na hodinu je mi celkem fuk estli budu delat mesic 30 nebo 20 hodin tejdne, nejsme Filipinci, ale kdyz jsem orodoval u Kenoida, tak mi rek ne, a ze prej ji ve storu nechce z jinyho duvodu, kterej nerek ani Megan ani mne. Ken je sexista a idiot, co zije jen pro penize a neumi vubec jednat s lidma. Nejvetsi svinarna byl zpusob jakym dostala vypoved, ale kdyz si vezmu, jaky lidi delaji tady v managementu, tak me to vlastne ani moc neprekvapuje, HR od naseho naboru jaxi neexistuje, jelikoz Christine ma udajne raka plic v pokrocilem stadiu, coz je smutny, kazdopadne jakakoliv komunikace mezi jednotlivymi departmenty od te doby vubec nefunguje. No je tady moznost, ze eM bude pracovat pro Ski Hill, kde bude od pulky listopadu fura novych pozic na zimni sezonu, tak tam by meli neco mit. Me to sere, pac Megan byla posledni normalni clovek ve storu. Drzi me tu jen myslenka, ze bych se v zime moh dostat na svah defakto kazdy den, kdyz budu mit odpoledni a vytunit si svuj uz tak dobrej Body Miller style.

3 dny, 3 mesta

Nas vyjezd zacal pomerne stylove, asi do 2 do rana jsme chytracili s MP omladinou u ohnicku, pak jsme si odbehli domu zabalit (Fest preci jen o neco vic fusekli a tak) a ve 3 rano jsme skocili do zamrzlyho tercela a trada do Vancouveru. Dal jsem to az nekam k Abbotsfordu a pak predal kormidlo Fku, ktery se nonstop mastilo energy drinkama a dojelo zbytek na letiste. Za zminku stoji absolutni hardcore provoz ve 4.30 rano nekde uz na 60km od Vancouveru, kdy jsme videli jen jednu ohromnou cervenou linku smerujici do mesta. Strasna Amerika. Jak kdyby probihala nejaka hromadna evakuace pred invazi mimozemstanu, ale buhvi mozna to na D1 vypada v pondeli stejne. Po moji navigaci bez mapy za B+ se prokouseme skrz jizni suburbie na Vancouver Airport, 6 hodin rano, mame cas mame, zkousim spat, ale vubec mi to nejde, fest zkousi self check-in, ale sere se jim to, tak se nakonec odbavuje manualne :) Hrozne squatujem a v pul8 davam Festickovi vale a pokracuju s marcelem na ferry terminal do Tsawwassenu. Za jizdy se konstantne fackuju, jelikoz telo uz se nasilim dozaduje spanku. Na parkovisku nechavam karku, zevl v terminalu, dalsi neuspesny pokus o usnuti na sedacce a v 10.15 natacime vrtule a krujzujeme na ostrov. Na lodi jsem zestarnul asi o 40 let, jelikoz tam musel byt vekovy prumer tak 60, taky jsem ukoncil sve spankove martirium, kdyz se mi podarilo asi na hodinu zabrat. Na Duke Pointu me nabira Kim a jeji kamoska Tanya, do mesta je to jeste asi 14 km. Nejdriv jedem na mistni neco jako kolej, kde bydli Kim, haha, takovy ubikace hotelovyho typu bych pral vsem ceskym studentum, zvlast tem na Strahove. Pak vyzvedavame Zacka (boyfriend Kim), ktery vypada asi na 15 let a je prvni 2 hodiny vylozene na pest ..a to jsem dost tolerantni. Jedeme pro nakyho psa, ktery strasne kouli ocima a pak to stocime do Chemainusu, odkud pochazi Tanya. Chemainus je male mesto, ktere proslavily nastenne malby (murals) a sochy v ulicich. Murals je tam presne 39 a zrovna nekdo maka na 40. Prochazka s nemou tvari je fer, ale prsi nam do toho cele odpoledne fyst. Pak jedem k Nanaimo river, ke spotu kde se v lete cachta, vylejva a bohuzel i tragicky umira mistni mladez, docela kool lagoon mezi skalama, spousta pereji a minivodopadu. K veciru zpatky do Nanaima a hezky do restaurace na normalni jidlo konecne. Tvrde si objednavam halibuta a pivo, nacez jsem ve svych skoro 30 legitimovan kvuli veku, tak to na tom parniku snad tak horky nebylo. Dostavam hroznou prednasku od Tanyi o halibutovi..zaklad je, ze je to strucne receno ryba s jednim okem ponekud sejdrem. Chut takova kapri, nic extra teda, musi se to hodne pripeprit. Zack uz se trosku uklidnil, ale stejne ho moc nemusim, mozna i proto ze pije horkou vodu a sype si do ni sul. Po veceri se jede do mistniho multaku na trosku te filmove zabavy, Nick and Norah's Infinite Playlist, klasicka americka radoby teen romance, kdy mas drzet svoji holku za ruku, s dvouvyrazovym Michaelem Cerou, kterej tam akorat dela ty stejny psi oci jako v Juno. Ocenil jsem akorat frozen yogurt jahoda malina, co mi namichal typek s cepickou frozen yogurt. Po kine uz jsem dost marnej, je neco po pulnoci a moji spolukocovnici pro dnesni den se prave rozhodli zajet jeste nekam k Parksville, kde ma byt udajne dreamcatcher flek hned u oceanu. Davam si v aute regulernich 20 a kolem jedne rano se plizime lesem pres soukromy pozemek na skalnaty ostroh s obrim drevenym krizem, kde vubec neprsi, fouka teply vitr, nebe tam hraje hned nekolika barvama a do toho mesic osvetluje vsechny ostruvky kolem. Koukame na shooting stars a tak v duchu vzpominam na nej mista, prvni co me napadlo byla Crow Hut se Sam :) Asi bych mel tady ty okamziky prozivat nejak jinak, mozna vic pudove, abych citil, jak to proste ve cloveku cvakne..preci jen je to neco jinyho nez vylezt na horu rip, pomaslit, pocumet do kraje a rict "je tady je to hezky". Pri navratu domu nas jeste zastihne lokalni vichrice, co hazi vetve a srnky pod kola aut a potom uz k Tanye, kde jsem ubytovan na jejim gauci. Jeste vygooglujem Halibuta a jdem spat..rano nebo spis uz dopoledne se narychlo balim, abych se neomrzel hostitelce a vyrazim pesmo na bus do Victorie, hlavni centrala Greyhoundu je sympaticky oldskulova, prodejce listku tam ma snad komodory nebo co, pak 2 hodky do hlavniho mesta BC, hazim batoh do nejblizsiho backpackeru a pak se opet orientacne blysknu, kdyz si v knihkupectvi najdu v mape ulici, kde bydli Skillingovi, nahraju si do mozku par ulic vedoucich z centra a za necelou pul hodku lehke chuze uz klepu na jejich baracek ve vilove ctvrti. Zadny Mexiko City tahle Victoria..nasleduje odpoledni debata s Jane a Davem, na veceri dorazi i Mike s Laurou, kteri byli pozvani specialne kvuli me, tak to je fajn. Mike uz dodelal svuj masterdegree a uci ted fotografii na University of Victoria, Laura zrovna publikovala svoji prvni knihu, ktera je desiva, jak rika Jane. Dave znova basni o jejich srubu na Quadra Islandu a rika, ze tam musime urcite nekdy zajet. No bylo to velmi prijemne posezeni, akorat je trochu mrzelo, ze jsem nenocoval u nich, tak jsem se jim pokousel vysvetlit, ze rad zarizuju veci sam a snazim se byt sobestacny pokud to jde. Snad to vzali..Dave nas jeste pred pulnoci rozveze (Mike a Laura bydli par bloku od nich) a ja jeste zajdu dolu na barek v BP, kde si chci dat stelicku na usnuti. Bohuzel prihlouple pravidlo "dej si neco k jidlu a pak mas narok na drink" plati i zde, takze cau. Vazne demence no ale kavarnicka v backpackeru stejne typu "otevrel si hospodu, ale chodili mu tam lidi", tak toho ani moc nelituju a zatahuju. Rano jeste trosku obejduju na waterfrontu, pak na bus ktery me doveze na trajekt ve Schwartz Bay. Na lodi spim, okounim, bilancuju..ve 2 odpol jsem zpet na pevnine, startuju marcela a jedu smerem do Statu na White Rock, pak pres farmarsky Langley primo na HW1 do Hope a domu, kde uz me vitaji zasnezene vrcholky. Zapinam generatory tepla a jdu spat..na dost dlouho bych rek. A dnes znova do prace..chce se mi tam?Ne

East or West

Posledni prispevek jsem koncil ve smyslu jakoze vyrazime vstric nejakym vyjezdum, tak ted uz to nabralo realnych obrysu. Festenzi ma koupene letecke lupeni a v pondeli vyrazi tryskacem 5000 km na vychod do Montrealu za Biancou a spoustou dalsich francouzskejch zabozroutu, ktere jsme potkali v lete v Okanagan Valley. Jeho mise ma zcela otevreny konec, tak uvidime s cim prileti ci vubec prileti zpet. Ja mam namireno do Nanaima a Victorie, kam se chci konecne podivat nez na westcoastu uderi perferct storm a zjistit, jak horky je to s tou britskou kulturou v hlavnim meste BC. Spolecne pomazem marcelem tercelem nekdy v pondeli rano na letiste do Vancouveru, ja bych pak mel pokracovat k ferry terminalu v Tsawwassenu a odtud na ostrov. Narozdil od Dedeho, ktery ma na svoji solo akci plus minus 10 dni, ja mam jen 3 dny, tak to bude v mym podani asi dost rychly roundtrip. Ted v pondeli probehla staff party k ukonceni letni sezony, bandicka cca 80 lidi, tombola, nejlepsi byly asi ty tuny jidla deluxe pripravene Davem, co dela libove burgery v dineru na Eastgate, jinak jsme se s Fkem shodli, ze to bylo dost awkward akce. Stehovani se zaseklo, tak jsme trosku pimpli nasi 33 plus tu ted mame generatory tepla v kazdy cimre, pac topeni nejede. Pocasi nam tu standartne skace z 26 a slunce do 10 a deste. Jo jeste jsem se byl podivat s Joem co maka v kuchyni a usina na cizich gaucich na jejich hokejicku v Chilliwacku. Hrali v hlavni vyvone arene pro 6000 lidi, kde hrajou mistni Bruins a musim rict, ze to melo vysokou uroven, i kdyz to byla pralesni soutez neco ve stylu fotbalove B tridy v Rado. Na vedlejsim treninkovym hristi zase mydlili hokej asi sestnactilety wendy, ale to takovym stylem, ze tam dedkum padaly cepice z hlavy. Cumel jsem fest. Nic neplat, hokejova zeme..

Novy barak, novy destinace

Tak abyste vedeli rano uz mame standartne zamrzly auto, to by bylo jeste v pohode, horsi je, ze pres den uz to nevyleze vys nez na 14 patnact stupnu, tak uz se musi operovat v zateplenych mikinach. No ale v horach snad ani nic jinyho cekat nemuzem. Urcite lepsi kanadska zima s kupou snehu nez ta prazska s 5cm blata na botach. Nekdy vcera nebo predvcirem (ted uz fakt nevim) jsme si podali online zadost na pohovor pro ziskani turistickyho viza do Statu. Mame v planu nekdy v budoucnu sjet dolu po westcoastu po legendarni Highway 101, co nejdal to pujde, do Mexika, kam chce Fest, ja chci videt Washington, Oregon, San Francisco a Compton, hranice jsou tady hned za rohem, tak by to byla skoda nevyuzit. Klasicky prvni volny termin na ambasade ve Vancouveru nekdy na konci rijna, takze jsme si tam naklikali spolecny termin na 14.listopadu. Hned nas stahli o manipulacni poplatek ve vysi asi 10 baku, samotny fee pro visitor visa stoji 131 USD. Zpatky nam prislo asi 10strankovy PDFko s hroznejma instrukcema, jako bysme zadali o vstup nekam do centraly CIA v Langley. Uz se tesim, jak nam budou brat otisky prstu. Jeste musime vyplnit online dotaznik (na to je zrejme lepsi si vyhradit cely den), sehnat spoustu papiru a vysolit ty prachy na prepazce ScotiaBank. Myslim, ze to bude docela divadylko. V resortu jinac zadny prevratny zmeny, uz jsme si byli zahrat lehce tenisek na mistnim centrkurtu (betonek s prasklinou na celou sirku) a ted pravidelne mastime pinces dole v Game Lounge, kde me Festak pripravuje na to, abych pak v mezinarodnim duelu smaznul Filipince, ktery pinkaj na olympijsky urovni. V Game Lounge muzem mastit i Mortal Kobat 2 nebo legendarniho Tekkena, ale to chce ctvrtaky a neda se to osulit. Pak samozrejme bazen, para, virivka, sauna..sosame zamestnanecky vyhody fest. Akorat fitko docela zanedbavame. Bazen je kewl, ale sypou tam strasne moc chloru, takze je to dost chemicky plavani. To se pak musi splachnout modrym Gatoradem. Taky bysme se meli stehovat do lepsiho baraku, ale nak se to zaseklo, jsem zvedavy s cim prijdou. F se porad chysta na vylet na vychodni pobrezi, ale jeste se nak nerozhoupal, ja bych mel asi zamirit znova na Island a navstivit moji novou nejlepsi kamosku Kim v Nanaimu a Skillingovi ve Victorii. Tak uvidime, kdy se nejakej ten zvonek rozhoupe..V praci jsem nejspis skoncil s boathousem, pac turistum uz v lodi mrznou zadky a zacnu makat o vikendech v bistru, kde budu michat ty slendriansky drinky. Ou jee, zpatky na coffee mashine!

Off Season

Je tady dalsi den a zitra znova pindeli. Kurna. Mam celkem dost, ale 2 dny volna mi pomohly. Makal jsem ted 8 dni v kuse, v nedeli jsem byl vyslan na Boathouse na Lightning Lake a to me dorazilo. Cekal jsem nejake instrukce, ale Ken (muj boss) mi jenom prihral klice od trucku a rekl, at hlavne nezapomenu vyzvednout float na Front Desku. Docela husty, na to ze jsem byl na boathousu jenom jednou a to vicemene jako zaskok na chvili. Klasicka slunecna nedele, fura otrapu, takze se Vesticek vubec nezastavil a lital tam jak koste po spinavy podlaze. Ono ukazat Japoncum, jak spravne drzet padlo a kormidlovat je v pohode, horsi je, kdyz tam nabehne Kanadan a pta se, na co chytat a co se tu vlastne chytnou da. O rybareni vim solidni tuzku, takze v teto oblasti mlzim fest. Samozrejme jsem nezapomnel ve finale posrat cast paperworku (jako kdybych vedel, jak to delat) a vratil jsem se nastvanej a totalne mrtvej. Od ty doby mam chripku nebo co, takze jsem vysadil zonty a Molson Canadian a nasadil Superpyrin a Tantum Verde a misto taboraku a social gatheringu na ruznejch baracich kolem se valim doma na 33 a cumim na Batmana nebo posloucham polskej hiphop :) Co se tu ted deje? K 1.zari odjela cca polovina lidi ze staffu a vetsina turistu, protoze skoncila letni sezona, takze tu ted mame defakto jen Nemce, duchodce a obcas autobus americkejch Rednecku, co jsou vzdy nejchytrejsi na svete reditele zemekoule. Ve storu uz jsem zbyl jen ja, Megan, Jong a Ken. Jong je jeden z Filipincu, co tu pracujou na kontrakt na 1-2 roky a nedavno dostal z Immigrationu dopis, ze ma opustit zemi. Tudiz Resort ted dost maka na tom, aby tady moh zustat, coz je tusim cilem vsech Filipincu tady - ziskat kanadsky obcanstvi. My s Festem jsme tady opacny extrem, pac poctive obchazime vsechny soare, mlady uz nam davaj pet a chodi k nam a klepou na nase dvere :) Jinak ja mam porad svy vecerni sichty, akorat zavirame uz v 8 a posledni 2 hodky se tam clovek vylozene nudi. Potkali jsme tu konecne prvniho Cecha s WH visem, Kamila, hroznej outdoor mistr, je tu od kvetna, makal ve Victorii, trekoval na Vancouver Islandu a ted jel pres Manning smerem do Rockies. Jenom si vybehnul na Mt. Frosty a prespal u nas. Pohostili jsme ho burtama na ohni a Plznickou z Hope, tak jak se slusi. Nase alpinisticke aktivity ted opadly, naposledy jsme byli v divocine koncem srpna, kdy jsme si vzali kanoi a domastili na konec LL, pak jsme ji prenesli asi pul kilometru lesem na dalsi jezero, na konci toho ji nechali, vzali bagly a padla a vyrazili k Strike Lake Campsitu.Vetsinu casu nam do toho prselo, takze jsme operovali hlavne s ohnem, celovkama a poncem. Jack London hadr. Vedle nas se pozdeji usalasila jakasi particka otcu a synatoru, co s nama zrejme chtela rozjet kontest o vetsi fajrak a tabornicky skills, takze tam celou dobu sekali a prikladali drivi jak o zavod. Highpoint tyhle vypravy bylo asi to behani s kanoi po lese, bohuzel jsme nevzali kamerku, takze fotky s podtitulem Extreme Canoeing nebudou. Taky ted nemame vubec zadny jidlo, pac Fko pri svym minulym vyletu do Kelowny neprislo na nic lepsiho nez utratit prachy za kino a popcorn, kterej pak rozsypalo po celym aute a porad tam je :) V lednici tak mame nejaky piva, arasidovy maslo plus ve skrini pytlik rejze, tak hrozne improvizujeme a varime z vody (tedy doslova). Festus uz ma zajeci umysly, Mexiko, Montreal apod., me ta prace zas tak neboli a navic potrebuju vydelat ruble, znovu a znovu si vybavim zarijovy metro, sedivy obliceje a lidi jak se sackujou na eskalatory a hned je mi lip. Nu taky jsme se vcera bavili o politice a jelikoz zijeme v jakemsi informacnim embargu, tak to byla debata dost prkenna. Ale dnesni datum a Efa mi pripomina, ze uz je to 7 let, co to jista bandicka vyhecovaných fanatiku supla s dvema boeingy do Obchodniho centra v NY. To to leti. Od te doby jsme svedky prazvlastniho vyvoje sveta. Mohli sme slyset nekolik konspiracnich teorii, videt nekolik zpochybnujicich snimku, stejne tak jako radu filmu, oslavujici hrdiny z toho dne. Co me asi trapi nejvice je fakt, ze svoboda jednotlivce je od te doby notne ocesana. V zajmu bezpecnosti vznikaji nebezpecne precedensy a jak zaznelo v nekolika komentarich po tragedii, svet uz nebude nikdy takovy jaky byl..

Country Store Compilation

Do you have a newspaper? Where's the bear? Is this castle in the park? On sale, but same price..Where's the nearest gas station? Late night cashout. Security is waiting on me..You passed the ice. Do you guys have coffee? I love the cooler, but she's always cold to me..The coffee is how much?This isn't Starbucks. What are those Gopher things? What are the cones for? Red pen blues. Do you have magazines?No only educational books. Well you sold fishing licences last year! Forestry babes, how we love you. Good deal on egg noodles aisle one. KJ, you were always the favourite. No, I can't give American back. Didn't their used to be a restaurant back there? Where is the nearest liquor store? Can I leave yet rug. You have to pay for the park maps?! What happened to the information centre? Tame the bistro!Can't tame the bistro. Slushies...broken again. Mouse ate my Snickers. Loaf of bread, why are you so long? ATM? Where's the lodge? Tower of sticky stones came tumbling down. Why is there no taters?! Oh, I don't have enough (money)..How late are you open? Do you have spoons?

Smrt na jezere

Bude to to neco pres 14 dni co operujem v resortu a zacali se tu dit docela veci. Tak hlavne, behem poslednich 3 dnu 3 smrtelny nehody. Nejdriv se nekdo vysekal na motorce tak, ze motorka zustala na silnici a typek sletel dolu ze skaly. Dalsi den se nekdo utopil nahore v Lightning Lake, specialne lidi od nas co delaj v boathousu z toho byli dost spatny, pac jsou to oni kdo dava first aid. Prej byl pod vodou asi 6 minut, kdyz ho vytahli, tak jeste fungoval, ale prevoz do nemocnice uz nedal. Uz ten vecer vsichni mluvili o tom, ze tohle se tu snad jeste nestalo, my jsme pro odlehceni situace hazeli gegy s Trevorem, kdo to bude zitra a jak (nejspis ze nekoho pomasti medved), nacez dalsi den se situace opakovala a uplne na stejnym miste v jezere otevrel nebeskou branu dalsi asi 20letej fit typek. Ten byl udajne mrtvej uz na miste, nemam moc informaci pac jsem byl zaseklej ve storu. To uz vedlo k fabulacim estli v jezere neco neni (prisera, vrah, moc studena voda), kazdopadne tu ted obchazi zubata fest. LL je na obrazku vpravo hned nad vecernim Vancouverem. Vcera jsem jeli do Chilliwacku zpenezit nase seky za prvni dny tady. To je na tom nejhorsi, ze to neposilaj na oucet jako vzdycky a vsude, ale vystavujou ty debilni seky. Clovek pak musi do nejblizsiho money martu a ten je defakto az na predmesti Vancouveru. No aspon jsme dokoupili zasoby, novej belt na power steering, jelikoz starej odchazi a samozrejme pivicko, ktere je jinak na Eastgate hrozne drahy. V celym resortu totiz nefunguje liquoir store, tudiz se misi jezdit pro benzin a pivo 16km na Eastgate a tam jsou ceny vskutku nelidove. V shopu cim dal vic zacinam pocitovat silnou podobnost s AP, mozna uz jenom tema stupidnima otazkama, co dostavam, v krame uz jsme sestavili takovou kompilaci klasickejch dotazu, tak to sem pak hodim, jsou tam docela perly. Mame za sebou narocnej vikend, kdy tu bylo lidi jak veverek a lezli vsude, hrozny vedro, takze byzy byzy. Dneska znova do rachoty, citelne se ochladilo, tak doufam, ze tu nebude otravovat tolik chytracku a zustanou hezky pekne v RV kempu. Co se tyce myho pusobeni, uz jsem si rozjel svy vecerni solo shifty, kde je nejhorsi posledni pul hodina, kdy delam ten paperwork a musim vsechno pozavirat, pozamykat, pozhasinat atd. Tam vzdycky rozjedu hrozny pocty jako nejvetsi matematickej geek a do toho ti uz tam prijde nekdo ze security a zacne cinkat klicema. Takze pridas este vic, kalkulacka tam svisti a samozrejme si musis davat bacha abys to neposral. Pak vsechny prachy a papiry do kouzelnyho zelenyho kufru a hezky pekne zadnim vchodem pres kuchyn s ochrankou do vanu, kterej te zaveze do Main Lodge, kde odevzdam trzbu a podskrabnu to. Pred tema nestastnejma udalostma tu byla moje wendy Bianca se svou kamoskou z Mexika, stavili se tu na 3 dny, pak klasicky stopem pokracovali do Kelowny, kde mela B pracovat hostelu, ale nakonec delaji obe fruit picking pac prace v hostelu byla jen za ubytko. Bianca je fajn a v zari planujem hroznej vylet na Yukon, coz mi pripomina dalsi vec - kara, kterou drzime rek bych silou vule. Vecery jsme si tu zacli prodluzovat sledovanim filmu se Stevenem Seagalem (je to hroznej mistr) na pravekym VCR a taky ucasti na tzv. parties vsude kolem, jelikoz na kazdym sajtu se fakt neco deje nebo je ohen nebo neco. To je vyhoda haku tady, je tu treba 25 mladejch od 18-25 let, takze o zabavu tu neni nouze. Navic vsichni kanadani, takze nas berou jako exoty, coz nam ale hazi celkem ryspekt. Samozrejme musis prekousnout to, ze si myslej ze Praha je v Nemecku nebo Rusku a ze jsme Tschechoslovakia atd. Holt americkej educational system. Jinac jsou ty lidi hrozne fajn a ja osobne mam problem jen s jednim typem co dela v ochrance. Si asi mysli, ze kdyz ma cernej pasek v karate, ze jako muze mit blby kecy a volat si v 10 vecer do kramu estli mu muzu prinest energy drink a transferovat to na main lodge blablabla, v dobe kdy uz pocitam kasu. Festa zase jednou zavolali do fitka, kvuli tomu, ze tam chybej naky rucniky, tak se tam Fko priritilo vida tadytoho debilka, jak tam cvici jako jedinej, takze nenavist nejvetsi. Tak se mu s O chystame neco provest. Dali jsme dalsi treky, jednodenni Three Falls trail, co ti ukaze 3 vodopady a skifield v lete, pak Poland Lake trail, kde jsem chteli u jezera zustat pres noc, ale uplne neskutecne tam radili komari, takze jsme se na miste otocili a mastili zpet abysme to stihli zpatky k autu do tmy. Cestou zpet jsme videli prvniho medveda, byl hrozne vyzevlenej na svahu pod nama a nak se o nas ani moc nezajimal, cimz nase ostrazitost vuci temto selmam o neco klesla a Fest uz tolik nepiska a ja uz tolik netleskam rukama, hehe. Jo taky mi umrel fotak, neco s optikou, takze fotodokumentace nyni jen z aparatu pana O.

O co jde

Tak uz jsme zase v kolbence fest. Mame za sebou prvni pracovni tejden, takze trocha te omacky k masu. DeDe pracuje jako janitor, coz jak jsme zjistili obnasi vic myti sracek a vynaseni kosu nez vytahovani zapadlejch aut a tak podobne. Na druhou stranu ma klice od vsech dveri v resortu, vysilacku u pasu, kryci jmeno M12 a samozrejme dulezitost nejvyssi. Ja jsem proti tomu celkem zabar, i kdyz v mistnim storu je to celkem pohodicka a nemusim tam delat tu spinavou praci, navic makam celkem asi s 8 wendyma. Bohuzel jsem si vylosoval sichtu od 2 do 10.30, takze budu zavirat kram, coz obnasi vzdycky na konci nechutny megapapirovani. Ted se to ucim a praska mi z toho repa. Jinac muj den vypada asi nasledovne: kolem 2 prizevlim, omrknu estli neni potreba pomoc na pokladne, kdyz ne, tak jedu s vozikem pro led a drevo do kulny, coz je celkem dobra zasivacka na par minut. Vsichni si tu totiz kupujou crushed ice a baleny drevo na ohen jak sileny.Hrozny takytabornici. Pak du na kasu, prubezne delam filter kafe, doplnuju kafe, skladam hadry v regalech, co rozhazej zakaznici, doplnuju zbozi, doplnuju chipsy (kapitola sama pro sebe), delam cenovky a samozrejme odpovidam na milion stupidnich dotazu, protoze v resortu neni Visitors centrum, takze si vsichni myslej, ze tak fungujem my. No proste uplnej AP, s tim rozdilem, ze tu nemame Kea ale Ground Squirrel a ve storu prodavame fakt uplne vsechno od odlitku medvedich tlap az po intimni zenskou hygienu. Klasicky musim celit ustepacnym poznamkam, jak jsme drahy, ale na to uz jsem si zvyknul, jednou si ale nekoho strasne dam, uz se na to tesim..fakt nechapu co jako ty lidi cekaj, ze tady uprostred niceho budu wallmart s chocolate bar za 90 centu?! Nasol 1.35 a bud rad, ze mas vubec takovej vyber. Ve storu jsem potkal prvni cechy v Kanade, starsi chlap a dve zensky na drahy dovo, inak nic, vubec Evropanu je tu dost malo. Obchod sousedi s bistrem Big Cat, takze naky wendy ze staffu pendlujou mezitim a hned za bistrem je restaurace Pinewood Lodge, kam chodi snobby cast. Docela rad bych delal v tom bistru, pac tam je to nejvic pohodicka, navic bych jim ukazal, jak udelat poradny presso a sandwiche. Naky lidi od nas delaji jeste v boathouse, coz je nahore asi 5 minut autem u Lightning Lake, kde se pujcujou kanoe a kola. Tam je podle me nejvic zewl. Byli jsme tam na akci Lights on LL a to bylo superkewl, jako dobrovolnici jsme tam na lodich uz za tmy lovili z vody lampiony, co si tam decka a lidi z kempu postavili a musim rict, ze to melo docela atmosferu, zvlast kdyz jsem chytnul do lodi fajn stavu a samozrejme jsme s Festem hrozne valeli u kormidla jako v perejich u 3 veverek. Ten den se taky odporoucela kara, Fest mel volno, tak mastil 67km do Princetonu nakoupit zasoby, nacez mu to nekde tesne pred P chciplo, tak to naboso! odtah na takovy sterkovy odpocivadlo a svycarakem zcekoval situaci, pac werkzeug samozrejme minus. S podezrenim na prasklej timebelt si pak stopnul klasickou obytnou dodavku s lednici a kolickou zpet do Manningu. Druhej den si Fest pujcil karu od Josepha (filipinec s kterym maka) a jeli jsme to rozebrat. F mel recht, pac remen byl na padrt. Nasledovala rychla akce dokoupeni zasob, lift ozralyho stopare, co se slozil, kdyz vylejzal z vanu a furt si diktoval podminky misto vdeku a ja pak narychlo do haku na odpoledni shift. DeDe mezitim stacil zajet 67km na druhou stranu do Hope, kde poridil novej belt a pak ho jeste ten samej den jeli s Josephem nainstalovat do tojotky. Kolem 7 vecer se F dostavil k nam do storu s cernejma rukama a usmevem na masce. Borci to opravili, takze jsme opet pojizdny snad aspon na par dnu. Co se tyce zamestnancu je to tu megavelky, vetsina lidi bydli v baracich pro personal na druhy strane highway, my jsme chytli asi ten nejhorsi s rangerem Trevorem (23 let), co moc nemluvi a cte si v kuchyni. Uz jsme byli parkrat na party na ruznejch cislech a ty domy vypadaj o dost lip, no ale porad je to pohoda clovek ma prostor a vlastni bejvak. Ty kalby jsou tu jinak dost prkenny a takovy americky, no treba se to nak rozjede, mladejch tu je hafo, akorat defakto zadny cizinci, maximalne je tu komunita Filipincu a ty si jedou asi soukromy akce nebo nejsou zvany. Tak jeste dneska a pak dva dny volna hey..

Prace, trip, prace

Posledni dny byly celkem nabity, tak se pokusim ve strucnosti shrnout. V Kelowne jsme hakovali cca 6 dnu pro jistyho mistricka puvodem z Madarska. Nejhustsi bylo vzdycky ve 4 rano vstat na hostelu, dopotacet se do koupelny, pak do kuchyne udelat kafe zabijaka a po pul vyrazit, abysme byli pred patou v sadu na kraji Kelowny. Takle jsme to davali prvni 4 dny, kdy jsme meli predplacenej hostel, na posledni 3 noci jsme se prestehovali na ferovku do sadu, kde vetsina z labouristu bydlela zadarmiko. Makalo se od 5 do 9, pak 10 minut break, v 11 obed pulhodiny a ve 13.30 konec a raus na la plage. Takle jsme si dycky protrpeli rano, na druhou stranu bylo pak cely odpoledne volny na cachtani na nektery z mestskych plazi, coz byla slusna odmena za ten marast, apple thinning je dost o nicem. V zasade se protrhavaji jabka tak, aby nebyli blizko sebe a ten zbytek co tam zustane moh narust do poradny jabko velikosti. Jinymi slovy se nastoupi na strom kde je 1000 jablek a shodi se jich 500. Nejvic vosirka to byla v korunach, kde jsou vetve poradne obsypany a clovek tam balancuje na zebriku na posledni pricce jako baletka. V sadu s nama delali jenom mlady francouzsky Kanadani (prevazne z Montrealu), polskej kanadan Daniel, co hrozne rad jegrmajstra, a starsi par z rady First Nations. Strasne Francie, vedro jak v saune a kolem litalo samy kes k se, parfe a tak vselijak podobne. Tahli jsme to s Benjaminem, Edith, Danielem, Veronique, Cynthii a Biancou, ktera prijela nekdy behem tejdne na hostel a shanela na rychlo nakej temporary job. Z lidma z hostelu jsme vyrazeli z Travisem a Gabrielem vetsinou na kvalitni burger (double whopper wednesday rules). Po tejdnu roboty nas Bianca s Edith premluvili na trip na Vancouver Island, takze v sobotu posledni pracovni den (gegy typu "nemas tam naky jabka" nebo "vader na tvejch 9 hodinach" - darth vader byl syn staryho Kishe, kterej to tam hroznej managoval a cekoval, estli nezevlis pod jabloni).
V nedeli jsme vyrazili s Biancou zpet smer Vancouver, po ceste jsme se jeste stavovali na pracovni pohovor v Manning Provincial Parku, ze kteryho se nam ozvali na nase lasicko. Prijeli jsme tam hrozne vyfinteny v cernejch kalhotech, kosilich a cerenejch botech pod dohledem wendy, takze po 2 hodinach jsme si predbezne placli s mistni mafii. Fest dostal misto janitora, ja nalosoval cashiera v mistnim storu, oba s moznosti zmeny do budoucna. Odpoledne jsme v Chilliwacku, kde vyzvedavame Edith u znamejch (jela tam o den driv) a vecer uz jsme ready kirken v Horseshoe Bay a sapeme se na trajekt s napechovanou tojotkou. Kolosalni bageta v subway v prostorach Ferry terminalu a ve 21.30 s BC lines do Nanaima, do kempu pobliz Nanaima pak asi jeste 20 drive a kolem pulnoci stavime stany. Jinak trajekt pro 4 obliceje plus karka rovna se 95 baku, vitejte v Britsky Kolumbii. Dalsi den uz svistime napric ostrovem smer Tofino s kratkou navstevou MacMillan Provincial Parku, kde jsou stromy stare jak bozena nemcova, v Port Alberni kupujem zasoby vurtu nacez dochazi olej, kterej jsme zapomneli koupit (nase vozitko ma spotrebu cca litr oleje na 100km a furt tece). Fu s Edith stopujou do Uclueletu a za hodku jsou zpet s novym kanistrem a tipem na tentsite deluxe, co jim dal typek, kterej je vez zpatky a volant mel na spatny strane. Taborime na doporucenym spotu u zatopenyho lomu, tepla voda plus, tudiz vecerni koupani jedna basen. OuDee stavi pristresek, ucime wendy jak udelat cesky burty v kanade, nocni zvuky cougars a kroky ve krovi, rano Edith vidi medveda, my ji samozrejme neverime, medvedi se nas boji, Pacific Rim National Park, Long Beach aka mekka surfaru, turisticky Tofino, ztracim se s Biancou na Coronu a pizzu v nejvic hippie podniku in da town, Fest a Edith davaj koupani v Pacifiku, supa plaz na westcoastu bez lidi jen pro nas, kupujem Dude Beer v Uclueletu a dostavame zadarmo zabky DB (F uz predtim nafasoval ksiltovku pro ridice tiraku). Nasleduje zranice v nasem kempu, ranni mlhy, dest a zitra zpet do Nanaima, tady menime nase seky, co jsme nafasovali za thinning (docela operace plus procenta samozrejme dolu, paperwork sucks) a dostavame konecne tvrdy kanadsky kes na ruku. Lodi znova 2 hodky na pevninu, vyhazujem Edith u kamosky ve Vancouveru a jedem do buknutyho motelu, pac vsechny hostely maj plno kvuli priblblymu ohnostroji v English Bay nebo co. Noc pro 3 lidi za 100 baku je fer deal. Poprve v zivote na motelu!!!Vecer jeste ve meste vecere s Gabrielem u Romanna, megapizza, chytracim se svoji novou nejlepsi pritelkyni Biancou. Ve ctvrtek rano vyspavame na motelu (my name is Earl), pak odjezd na sraz s Edith, navsteva pravyho americkyho dineru, tak jak to znas z filmu, boxy, burgry, sejky, tuzky za uchem, kafe v konvici. Diner 4ever!!! Zpravy ze Sea to Sky Highway do Whistleru, urvala se jim tam skala a totalne pretnula silnici (docela kruta reklama pro hry 2010), OD hazi Edith na letiste (leti zpatky do Quebecu), surfuju s Biancou v knihovne, surfujem na bus stopu, pusa a pak cau, B zustava ve Vancouveru na 3 mesice, pak jede do Mexika.
Ja a Dede palime do Manningu, kde mame od patku zacit hakovat, samozrejme casovej skluz jakoprase, z Vancouveru regulerni stau, az pred Hope se to trochu trha, ale leje cats and dogs, takze si davam ultradriving v odpornym lijaku na dalnici, kde se jede v rade za sebou 110 s metrovym odstupem, autoskola hadr, jinak s automatem je docela pohoda. V Manningu jsme az kolem 8 vecer, hledame nasi HR, coz se nam nakonec dari, takze ziskavame klice od baraku s rangerem Trevorem a v patek rano uz na prvni sichtu. Ted je sobota vecer, mame za sebou 2 pracovni dny a novy poznatky ze zivota pod javorem v provincial parku, ale to necham az na dalsi post. Nekde v okoli beha mother bear a OuDee prave vytopil barak, pac mu pretekla vana..jinak se mame dobre, az na mysi v baraku a tovarensky zivot, ktery nas ted zase ceka.

Kelhowna

V Kelowne jsme uz neco pres 2 dny. Hostel KIH jsme si hned oblibili,ale mesto je hrozny, takovej americkej zapadakov, i kdyz na mape to je docela velkej flek. Nejhorsi je absence jakyhokoliv centra nebo alespon neceho, co by centrum zdanlive pripominalo. Dobry je jenom jezero a plaze, kam se zatim pravidelne chodime cachtat. Vcera jsme vzali jeste Travise z Australie, kterej bydli s nama na cimre, ale toho to zas tolik neokouzlilo, holt je zvyklej na crisp white sand a dark green water a ne na neco ve stylu Machac. Lidi z backpackeru jinak spravny manicky. Nejhustsi typek uz ale odjel, jistej Sergej,napul indian a napul francouzskej kanadan s predky v evrope a se stylem ala dan nekonecny. Hned prvni vecer na nas rozjel teorii o tom, ze zlo vlastne pochazi z jiny galaxie a tak podobne..taky jeho overally byly celkem hippie. Dalsi zajimavou postavickou je Nabil z Izraele, maka tu samosebou nacerno, jeho jmeno celkem hovori za vse a ma to tu celkem na haku. Evropanu tu moc neni, dost Australanu a lidi z Quebecu nebo Montrealu. Vcera jsme sondovali veci ohledne prace v Kelowne. Rekrujtmenty si nas vicemene prehazovaly, az nam jedna pani venovala pulhodinku a vysvetlila, jak to chodi. S Fystem jsme se shodli, ze prijemna moc nebyla. Kazdopadne secteno a podtrzeno, kratkodobe prace v BC obecne moc nefrci. Jedina vyjimka je manual labour a fruitpicking. Tak jsme rozhodili site do ruznejch narodnich parku a skiresortu, ktere nabizeji seasonal joby, abysme kontaktovali primo zamestnavatele, agentury jsou o nicem. Dneska jsme zajeli do jednoho sadu na kraji mesta a domluvili s majitelema (starsi par puvodem z Madarska) praci na par dnu az tydnu, to uz zalezi vicemene na nas, jak dlouho to vydrzime. Oba jsou docela sympaticky, ale pracicka to bude asi husta, i kdyz vcelku jednoduchej apple thinning (protrhavani). V sadu se da i bydlet, ale my mame jeste tyden v KIH, tak budem zatim dojizdet a pak tam kdyztak rozbijem nasi Severni Tvar. Makat se bude za 10 baku na hodinu, 6 dni v tydnu, od 5 do pul2 odpoledne, to kvuli slunci, ktere tady slusne masti, v nedeli se nemaka a chodi se do kostela. Po ceste zpatky jsme to jeste stocili do Wallmartu, o kterym F celou dobu zvanil, a taky jsme ochutnali legendarni Wendy's burger. 2 pekny Wendy na pokladne nam hned nalozili radnou porci gegu a hranolku. Jeste by to chtelo najit tu novou havajskou Big Kahuna a serku retezcu mame komplet. Klasicky ztracim pojem o case a dny jsou tu krasne dlouhy..

Dochazi love

Oproti puvodnimu planu vyrazit na Vancouver Island jsme to v sobotu stocili smerem do vnitrozemi. Cilem byl nakej trek v Manning Parku asi 250km od Vancouveru. Karu jsme solidne zaplnili konzervama a cinskejma polivkama a mohlo se jet. Cesta do Hope po dalnici pomerne nuda, spatnej hot dog v Dairy Queen (jist ve fastfoodech se tu jinak cenove vyplati) a hory na obzoru. Z kary nam kape olej z motoru, ale zatim drzi. V informacnim centru bereme nakou jakous takous mapku parku za dolar (jinou nemeli) a pak splhame toyotou az do 2 tisic odkud vyrazime na Heather trail smerem k jezeru Nicomen, ktery je asi 21km pres hory a doly. Prvni nocleh v divocine - stan se osvedcil proti komarimu masakru, ale tepelne moc neizoluje, takle v horach pres noc docela breeze. Campsity tu maj vychytany, mista pro stany jsou jednoduse vytyceny drevenejma padama na ktery se stavi stan, ja si tudiz bez karimatky rovnam v noci zada fest. Jidlo preventivne vesime na strom, holt zkuseni zalesaci. Dalsi den jsme si docela nalozili, v umornym vedru jdem 9 na dalsi campsite v Kicking Horse, tam postavime stan a pak nalehko dalsich 9 k jezeru, kde se da taky prenocovat, ale my se potrebujem dostat zpet. Inac jezero deluxe, az na ten krpal co jsme si pak museli vyslapnout zpatky na hlavni ridge. Furt se snazim vypozorovat naky medvedy, ale nikde nic, jen obcas naky stopy kolem stezky. Cesta docela v pohode, alpsky louky a maximalni elevation kolem 300m. Fest ale nasadil dabelsky tempo, tak jsme zpatky jeste pred vecernickem. V pondeli davame uz jen 12 zpatky k autu a mame dost, Festus je ukazkove spalenej na lejtkach, pac nikdy nenosil kratasy. Pocasi je zatim neskutecny, kazdej den slunce, zadnej dest. Sjizdime dolu do udoli a jeste se jedem rehabilitovat koupackou k jezeru Lighthouse Lake. V pondeli je tu o poznani min lidi nez pres vikend, kdy sem vyrazi rodinky na piknik a zevl v kempu. Fest provdi nekolik dulezitych telefonatu do Anglie a jedem smerem do Okanagan Valley. V Kelowne se ubytujem v kool hostelu za 20 baku, coz je fer cena, ale ve meste je teda sileny vedro, stejne jako v celym udoli kolem 30 ve stinu, docela solidni saunicka. Vcera uz nam taky doslo, ze musime co nejdriv do haku, cestovat po Kanade neni levny, obesli jsme par recruitmentu, takze ted spekulujem estli si najit neco tady ve meste (Kelowna je sice relativne velka, ale jinak ospala dira s nabidkou manualnich praci max) No na par dni mozna, ja furt chci nekam do narodniho parku..

Big City Life

Posledni hodiny ve Vancouveru se nesly predevsim ve shaneni levneho a kvalitniho vozitka, coz je, jak jsme zjistili, zalezitost opravdu pekelna. V tomhle ohledu musim vdecit Festmanovi, pac tomu preci jen rozumi o neco vic, ja bych poznal akorat tak rezavy blatniky a pavouka v okne. No nebudu to tady nak rozvadet, obesli jsme par shopu ven smerem po Main street, kde jsme meli tip na jeden mini van za 1500 baku, ale nakonec jsme vyjeli jeste skytrainem na suburbii do Port Moody, kde mely bejt kary za rozumnou cenu. Tam jsme se docela vyradili, OD si pohraval s myslenkou koupit jeap ctyrkolku, pac je tam meli za slusnou cenu a pak taky podobnej van tomu z Main st. Ten byl ale trochu v horsim stavu. Nakonec jsme si rekli, ze usetrit 500 dolaru neni spatny a sli do nejlevnejsich variant. Zvitezila Toyota Tercel (1990), ktera ma sice najeto 225k, ale to je tady prej normalni. I s dani nam to typek dal za 1120, plus povinny ruceni na 3 mesice, takze total cena byla asi 1650. Levne se tu nezije. Insurance prijela sepsat jedna wendy, kterou jsme docela nestihali. Tezkej pripad workoholismu, ale docela gegy, sama si pak vyzadala twin importovanej z Ceska a prej co delame v BC, proc nejedem nekam, kde je to lepsi. No zpatky uz jsme jeli vlastnim autem a s lepsim pocitem, ktery se michal s o neco horsim pocitem z vyhozenejch prachu. Jeste jsme stihli zajet sockou do Metrotownu, coz je takova nakupni zona na predmesti ala zlicin akorat asi 100x vetsi, abychom ocihli naky tenty. Potom jsme s totalnim pivnim abstakem vyjeli koupit plechovky, coz je tady docela umeni. V Kanade se pije malo a potaji a podle toho distribuce vypada, o cenach radsi ani nemluve. Americkej Budweiser nam chutnal zrejme poprve a naposled. Toyota nam hned trochu zabrnkala na nervy, kdyz se ji nechtelo nastartovat, projistotu jsme zajeli jeste pro beno. Pak jeste chytraceni s Mexikancema na miniterasce hostelu (Fest je tam s nima pecenej varenej, ja standartne vytuhavam hrozne brzo) a dalsi den je pryc. Pocasi je zatim excelentni, porad slunce a kolem 25, takze cekam, kdy zacne ten vyhlasenej nonstop dest. Zrejme az budem nekde na hajku, to je jasny. Jinac mesto uz docela davame, pokud clovek planuje nakou vetsi exkurzi, je nejlepsi poridit day pass na socku za 9 baku, plati celej den neomezene na skytrain, bus, trolejbus a seabus. Poridili jsme zatim i jedno kanadsky telefonni cislo, abysme byli mobilni. Sim karty tu jsou drahy, ale neni zbyti, typek co nam to prodaval mimo jine zminil, ze zna serial krtecek a pratele (vedel ze to je cesky), tak to jsme docela cumeli. Cech je tu jinak docela exotika a to je fajn, jinak lidi si to zatim v naprosty vetsine spojujou s hezkejma holkama a barama, takze klasika. Nechavam si narust bearda a Fest uz vypada jako Trautenberg kvuli naky debilni sazce s Filipem. Zitra vyrazime na sever, nejspis smerem na Whistler, chteli jsme na Vancouver Island, ale tam bysme zase hned platili za karu na trajektu a my potrebujem ted setrit, predtim nez se zase zacne hakovat.

Vancouver is the place to be..

Tak prvni apdejt z BC..vsechno zatim v cajku. Abych to vzal poporadku, ve Swindonu jeste probehla naka ta vecerni akce u Festovejch kamiku, s Irenou a Martinem. Hodne se palilo a decentne pilo. U festa v baraku radila mama jeho spolubydliciho (uklizela jak o zivot), takze tam jsme meli plot. Pak jeste navsteva jedny hoch nobl indicky restaurace a uz se jelo na Gatwick. Nas dvorni ridic Honza z Plzne se ukazal jako spolehlivej sofer, takze jsme jeste stihli Burger kingovou snidani na letisti. Posledni ceky a trada na check-in. Tam nas docela vykostili, pac let byl samozrejme overbooknutej, tak sedime v letadle kazdej jinde. Fest to pak ale zaridil s letuskou, tudiz muzem hazet gegy a delat chytraky. Behem letu jinak nuda, LCD se jim docela sere a filmy slaby, dokonce ani zadny pivo zadarmo. Pak zacala konverzace s Emily, ktera sedela s nama na trojce, tak aspon naky uzitecny informace a dohodnuti rande ve Vancouveru. Dosedame s mirnym zpozdenim a masirujem na immigration, cimz se vyhejbame sileny fronte pro normalni residenty. Po kratkem pohovoru dostavame kazdej do pasu uredni work permit a jde se slavit cigem pred letiste, kde nas dostane neskutecna fronta na taga. Mistni to maji ale tezce organizovany, takze po chvilce ve fronte uz jedem s typkem v turbanu smer downtown. Letistni bus Airporter by nas vysel nastejno, takze to bylo idealni reseni. Bydlime na Main st. coz je kousek od centra v bezprostredni blizkosti oblasti West Hastings, kde se schazi mistni svoloc, bezdomovci, fetaci, vetsinou z rad First Nations. No uz si docela zvykame, zaklad je nechodit s fotakem a splynout s okolim, pak je clovek uplne v klidu. Prvni vecer se nesl hlavne v ramci China Night Marketu, kde to bylo kewl, naky show a spousta stanku s tradicni orientalni kuchyni a ruznou vetesi. Dalsi den jsme dali celej Stanley Park, vcera Seabusem pres zaliv do North Vancouver a pak busem ke Grouse Mt. kde jsme konecne trochu zahajkovali a pri ceste dolu asi 100x zabloudili, ale jinak v pohode. Jeste jsme stacili zaridit SIN number, ktery je nutny k praci, takze defakto ted uz muzeme zacit rovnou hakovat. Telefony tu maj drahy a nevyhodny tarify, tak zatim zustavaj stary cisla. Cekujem kary a to je zatim asi tak vsechno. Jsem ve vyvoneny Vancouver library a uz mi tu konci limit na free net, tak zase priste.

Doma u Festa

V den svych 26. narozenin jsem nemel na praci nic lepsiho, nez si hodit 20kilovej batoh na zada a v pocasi, ktere bylo silne africke, jsem se vydal na letiste, odkud jsem mel namireno do Bristolu. S Easy Jet se spoustou cechacku na ostrovy, z letiste pak na train staion a vlakem do Swindonu. To uz jsem byl lehci o karimatku, kdyz proste na batohu, kterej vyjel v Anglii na pasu, nebyla. To jsem si rek, ze to zase dobre zacina, ale na druhou stranu, pokud clovek neprijde o pas nebo kreditku, tak je to furt sranda. Na nadrazi ve swindonu uz mel bejt nastoupenej festacek, ale jeste mu to chvili trvalo, nez se objevil s plechacema na uvitanou a fousama ala bin ladin. Chvili jsme pomaslili v parku, ale pak nas zima zahnala k nim domu. Pres kebab a dalsi carlsbergy jsme se dopracovali do dnesniho dne, kdy nas vzbudila mama festovyho spolubydliciho ze Slovenska, ktera prijela, aby v baraku uklidila, cumel jsem jak pichly kolo teda. Dneska maj jeste dorazit naky Festackovi kamosi, plus jeho bracha a wendz a zrejme teda bude naky soare. Jinak je tu oproti tropech v praze docela kladung, normalne na mikinku, ale se aspon trochu otrkam. Netreba pripominat, ze vsichni jsou tu prirozene pokerovani.

New Beginnings

Udalosti se sebehly rychlejc, nez jsem cekal, takze uz za tyden zacina nova akce v BC. Kanadska ambasada zapracovala nad ocekavani a po pocatecnim otraveni z neskutecne byrokracie 21.stoleti nutne k prijeti do Working Holiday programu jsme dostali z Vidne greenlight a vstupenku do zeme hokeje, javoru a medvedu. K Vestovi se tentokrat pridava jeste pan Fuho aka Fest aka Maskace uz nejsou v mode, ktery dal pred rodinnym zivotem a praci od 9 do 5 jeste na chvili prednost vandrovani po svete a nejistym zitrkum. Pripravy jsou takove vselijake, hlavne proto, ze Fest je v Anglii a ja v Praze. Nicmene pokud vsechno vyjde meli bychom vystartovat z Londyna tusim nekdy kolem 5. cervence rovnou do Vancouveru. Vice novinek snad az z Englandu.

Time to Go

Sebral jsem posledni zbytky sil abych udelal tecku tady za tim zmizenim na chvili. Literarni muza uz me davno opustila, taky mozna proto ze tady proste vsechno funguje, tak jak ma. Pred odjezdem z Rotorua mel vzal Sonny vecer ke Kerosane creek aka secret spot, kde jsme luxusne pozevlovali. Sonny a Annette se chystaj do Prahy, tak jsem zvedavej. Jinak uplne posledni vecer jsem stravil stylove - vecerni sichtou v praci. Navic nam asi na 10 minut kompletne vypadnul proud, takze to byly docela gegy, zvlast v kuchyni, kde se varilo pri svickach. Potom par Kronenbourgu 1664 a cau. V sobotu odpoledne jsem dorazil do Skycity, to jeste slo, ale od nedele tu chcije, coz mi jenom zhorsuje dojem z velkomesta. Jinac je Auckland docela kewl. V nedeli tu byl Jacob, akorat se vracel z Fiji, tak jsme dali soare v mistnim mallu, jede zpatky na jizak jeste na chvili do Passu. Zvyraznil jsem frekvenci spojeni s Festackem v UK a jelikoz to vypada, ze ho tam tovarensky zivot golddiggera konecne prestal bavit, zacla ve vzduchu litat Kanada. Pokud by to klaplo s vizama, byl by to dalsi cil a vyzva. Ted se schovavam pred destem, potrebuju jeste zrusit ucet, akorat cekam na nejaky prachy z Rotorua, jinak vse vyrizeno, let potvrzenej, takze zitra na letiste a snad zase nekdy nashledanou..

13 Dayz Left

Posledni dny na zoolandu stoji za starou backoru, na hostelu se nic nedeje a v praci hodne driny a malo srandy, navic ty ruble na jizni pacifik neusetrim ani nahodou, takze 1 tyden v R, pak na 4 dny do Aucklandu a potom tady tomu davam vale a hura domu. Fajn den byl kdyz za mnou prijel Gareth z Tongarira plus Mia a Rikke cestou na Fiji, G jede zpatky na jizni ostrov. Uz predtim se tu stavila Cinzia se kterou jsem taky makal ve storu, jinak pusto prazdno, od ty doby jsem tu uplne ztracenej. Ve meste standartne mrtvo, Brendon mi rikal, ze podniky zaviraj brzo, pac mistni vecer nechodej ven a na druhou stranu lokalove pry argumentuji tim, ze nechodi, jelikoz je vsude zavreno, normalni Kocourkov a zacarovanej kruh. Zlatej Pass a 2 hospody, kde to zilo vecer co vecer. V praci ted budem mit zkusebne otevrino az do 10 (zrejme abysme zlomili prokleti), tak si hodim par vecernich shifts, "zabava" to bude predpokladam stejna, marakes platter, kofta, spousta debilnich hitu z radia atd. Domu se vracim unavenej a spinavej. Navic jsem se dostal do mini beefu se Sonnym, tak se mi tu chvili o neco hur dejchalo, ted uz je to v pohode, ale ne jako predtim, kdy me vzal na tradicni maori hangi spojenou s domorodou kalbickou. Za to jsem mu vdecnej, pac je to neco jinyho nez co vidi 99% lidi v komercni podobe v mistni concert hall ve spojeni s klasickym haka. To je totiz tak prvoplanovy, ze se divim, ze jim to lidi zerou, pff. Sonny je vubec zvlastni, nekdy je nejvetsi kamos a jindy se tvari, ze ma clovek pocit, ze mu v neblizsi dobe podrizne krk :) Je to bejvalej univerzitni profesor z Upper Hut (maori language+sports) a zaroven clen gangu Black Power. Jeho kerky myslim hovori za vse. Taky tu byl jeden typek, co se choval rekneme dost zvlastne, pak ztratil klice od pokoje, tak Annette radsi zavolala policajty, ktery ho proklepli a zjistili, ze to je uprchlej vezen z Tongariro Jail s falesnejma ID. Mukl byl na cimre se mnou a jednou wendy z Groningenu, ale vse nastesti v pohode. Ted jsem se od Kozy dozvedel, ze zbourali hospodu na Starym v Racho..a ja se tu na to cely tejdny tesil. Ach jo, to zase konci jedna era..

Eastern in da town

Leto pomalu konci a tak se snazi ze vsech sil, slunicko fest, v praci konecne volno, jsou velikonoce (nejak brzo?nevim), tak mame zavreno, nastesti to u nas neni o rejzovani zlata, tak tam nemusim, v pondeli jakbysmet. Pres vikend budu mit jen odpoledni shifty, tak si trochu vorazim, ponevadz prace me pomerne nici. Anne se me sice ptala, estli nechci delat s holkama vepredu na flooru (si me tam zadaly, hehe), ale uz jsem se nak sprahnul s lidma z kuchyne a nechce se mi ucit se na 3 tydny zase spoustu novejch blbosti, tak jsem to bulnul. Tim jsem si zajistil spoustu nadobi a vometaci prace. Ale jak rikam, tentokrat mi to absolutne vyhovuje, aspon se pak tesim na odpoledni terasu v Blarney's a Red liony s lidma kolem. Z poslednich dobrejch navstev tu byl Johan z Amsterdamu, Daniel z Valencie a holky z Norska, tak jsme hodne davali zbre, liptaky a piva. Strasne ted pecu se Sonnym, pred tejdnem me vzal do mistniho klubu v townhall, kde se schazi starsi lokalove, jede tu neco na zpusob binga, snooker, kulec a levny toceny. Pak jsme sli jeste s holkama z Irska do Lava baru, coz je tady podnik c.1, kde lejou mlady a vracel jsem se nekdy ve 4 rano se slusnym nakupem, na 8 jsem vstaval do prace, kde jsem pak malem chcipnul, delat s kocovinou se tady nevyplaci. Z mistnich atrakci jsem chtel ceknout blizkej kopec s gondolou, ale za tu chtej 25 kiwi a na tom jim sere pejsek, navic se nahoru neda dostat jinak, kvuli tomu ze tam vede luge, coz je zas jina atrakce ala boby. Ted tu byl st.Patrick's day tudiz spousta ozralejch iru a debilku v zelenym, hruza, rip, zrusit, nenavidim irskou kulturu. Jinac uz mam hrozny privilegia dlouhodobyho hosta, pivaky a net zadarmo, v utery jsem prisel z rachoty a hned BBQ s Annette a Nicol z Reichu, ktera tu ted uklizi za ubytko. Mam tam vylozene domaci podminky, tak si toho snazim vazit. Hazim sem link na ofiko stranky barku, ale jeste tam nic nemaj, takze jsou suchy jak repa. Snad casem..jeste jsem chtel napsat neco o lidech z prace, ale zas jindy. Je tu nakej backpacker a podle toho jak cpi asi mesic nevidel sprchu, navic za chvili jedu se Sonnym na nejakou maori oslavu narozenin, tak se du hodit ready.

People come and go

Po tydnu v novym dzobu trocha bilancovani. Prace je ok, v porovnani se storem je to ultradrina, ale zase tam travim v prumeru jen 6h denne a platove jsem si o neco polepsil, ale o tom to neni. V kuchyni makam pod vedenim Toniho, stal jsem se nastesti jeho oblibencem, jelikoz je to syn chorvatskyho emigranta a tak si obcas placneme chorvatsko-cesky. Furt hazi dvojsmyslny gegy a je to fajn, typ, tak si nepripadam jak v legendarni Hell's Kitchen. Pak je tam z kucharu jeste Cynthia a Sharon..co mi vadi je, ze kuchyn ma rozmery asi 2x2m, takze se tam ve 4 lidech dost tezko operuje, tlacenka maximalni. Podnik se zavira ve 4 odpoledne, jak je tady mistnim spatnym zvykem, ale pro me je to plus, pac se vyhnu nekonecnym dnum v sichte. Jinak ve waiting staffu dela pomerne dost lidi, asi 8 holek a 2 kluci, vsichni mistni mlady nebo uz domestikovany kiwi + Anne a jeji manzel Brendon, kterej pochazi z JARu a seznamili se na lodi v Turecku, kde ho Anne omylem shodila z horni paluby do more, takze docela kewl story. Taky pivaky po praci na ucet podniku plas, tak si zatim nemuzu stezovat, tocime tu francouzskej Kronenbourg 1664, luxusni pivicko! Cela restaurace uz je kompletne dovybavena vecma z Maroka a vypada to huste, tak bych asi mel udelat nejaky fotky nebo sem hodit link az se rozjedou oficialni webovy stranky. Co se bydleni tyce, tak jsem v hostelu v centru 5 minut chuze od prace, vede to tu starsi Maori couple Anette & Sunny, fajn lidi, hlavne je to jeden z mala backpackeru obecne, kde je vylozene rodinna atmosfera. Platim sice krvavejch 108 kiwi za tyden, ale jsem linej hledat na tech par dni neco jinyho. Navic uz jsem se zabydlel, zvlast teraska na strese je libova na zewl, celej tyden jsem tu chytracil s Emily z Oxfordu, ktera tu za ubytovani pomahala, ale dneska jsem dostal kosem, E odjela do Wellingtonu, ani se nedivim, v Rotorua je silena nuda. Klasicky lazensky radoby letovisko plny postarsich turistu. Na delsim bydleni v BP je hrozna jedna vec: lidi se kterejma jsi po jednom veceru nejvetsi kamos, druhej den vzdycky odjizdej..Jeste jsem premyslel, ze bych dal Fiji pred odletem, ale nevim jestli na to usetrim dostatek dukatu, tady to jde ztuha. Asi bych mel omezit piti stelicek

Znova do haku

Po nekolika dnech stravenych v nejistote, kvuli dost prituhle komunikaci s utopenym mobilem a problemech s emailem, jsem nakonec poresil ten job. Nejdulezitejsi je, ze mam novej foun se stejnym cislem, mail jede a zitra nastupuju do fachy. Dneska uz jsem tam zase byl, probehla mensi seznamovacka s lidma ze staffu a ochutnavka nejakech jidel. Podle tech par veci, co jsem videl a podle menu to bude hodne velka exotika a prislo mi to az trosku posh. No holt co by clovek chtel od Maroka a byznysu kolem toho. Ale treba na table service jim kaslu, vypada to ze bych se moh zasit v kuchyni jako klasicka kitchen hand, coz je tady vzneseny vyraz pro myti nadobi :) To mi momentalne vyhovuje, lepsi nez se starat o tragedy, co se neumej posadit a vybrat si z menu. Lidi z personalu vetsinou mlady, mistni a z okoli. Coffee machine je trochu jina, ale melo by to bejt v cajku. Oficialni opening party je ve ctvrtek. Jeste jsem se stacil podivat do Te Puke a do Taurangy. Te Puke je dira nejvetsi, znama jenom jako svetove centrum kiwi produkce a podle toho to vypada, v tech sadech bych teda makat nechtel. Tauranga uz je trochu vetsi, v posledni dobe nejvic prosperujici mesto NZ. Docela fajn misto, ale klasicka nuda po 6 odpoledne, takze jsem vecer stravil v backpackeru Loft 109, kde byli fajn lidi a rano jsem na zastavce jeste stacil koupit nejaky to hulo od mistni maori komunity. Se hodi vzdycky uz jenom pro lepsi poznani tady tech typku..tak to byl jen svizny update, predpokladam ze se kvuli praci mozna zase castecne odmlcim.

Utopeny Subaru

Vylet za kouskem vendetty do Northlandu se necekane zdramatizoval, pres Auckland se dostavam s Intercity do Whangarei, kde uz podle planu cekaji Pecky s Vitou a vyrazime dal na sever kolem pobrezi. Noc travime na super fleku u more, kde je libova plaz jenom pro nas, export gold chutna a Vita do toho hazi svy nejlepsi kytarovy kousky. Vecerni vlny, ranni vlny, proste pohoda, ktera vydrzela do dopoledne druheho dne, kdy nam na sterku uletel v zatacce zadek (moc rychle jsme to nepalili, ale vagon byl naplnenej a tezkej) a jak se to vita snazil srovnat, tak nas to hodilo rovnou do reky. Jak jsme vyleteli ze silnice, tak slo vsechno hrozne rychle, naraz vody, pri kterym se rozbilo predni sklo, nastesti se uplne nevysypalo a okamzite jsme se zacli potapet. Moje dvere nesly otevrit, nastesti duchapritomny Pecky stacil otevrit kufr kudy jsem vyplaval, aby se vzapeti kara definitivne potopila. V rece byla dobrejch 2.5 metru hloubka a prvni 2 minuty byly jak z nocni mury, snazis se to vnimat jako realitu, ale pritom se porad chces probudit..no nebyl cas nic resit, tak jsme zacali hned lovit veci v rece, bagly co byly v kufru vyplavaly na hladinu, ale pro zbytek co byl na zadni sedacce a ruzne v aute jsme se museli potapet. Vita i Pecky byli porezany od skla co se castecne vysypalo vepredu, ale jinak jsme z toho vyvazli jeste dobre. Brzy jel kolem nakladak, kterej nam privolal cajty, takze jsme tam po 15 minutach meli wendy s typkem a zacli s nima sestavovat protokol. Po autu uz ani stopy, akorat jsme strazcum zakona ukazovali misto kde vychazely z reky bubliny. Zachranili jsem vetsinu veci, ale neco jsme utopili, hlavne veskera elektronika az na muj fotak sla do riti. Poldove se pak pri cekani na typa, co nas mel vzit do kempu a polseze vylovit karu z reky, snazili zrejme trochu odlehcit vaznost situace tim, ze holka vytahla z policejniho auta bejzbolku a blbli tam s sutrama, tak jsem aspon zachranenym aparatem vyfotil cajta, jak dava balling peckymu. Jinac to byly sympataci, narozdil od ty tlusty hyeny co nas vzala do kempu, sice nam dobrovolne nabidnul velkej susak na svem pozemku, ale jinak to byl silenej lichvar, klasickej typ vod aut. Pak nas prehodil kemparovi, kterej po nas chtel 17 kiwi za osobu, coz byla taky sila. No ale byli jsme v situaci, kdy jsme si rozhodne nemohli diktovat podminky, tak jsme zacli susit a v 5 odpoledne v dobe odlivu se jela vytahovat kara. Na miste uz cekal jinej typ s tezkou technikou, vita pak skocil s retezem do vody, ktera mezitim klesla tak, ze autu uz koukala aspon horni cast a strecha, aby to pridelal za kouli, frajer zatahnul paku a auto bylo za chvili venku, no stalo to 600 kiwi, ale znacnou cast prace odvedli vita a stroj. Kazdopadne Legacy je ready na srot.
Tady jeste musim pripomenout ze v dobe mezi nehodou a vytazenim, kdy jsme susili veci, nam z auta stacil nekdo cornout rezervu. Kufr byl zavrenej, i kdyz byl celou dobu pod vodou otevrenej a na strese byly rozlozeny veci, ktery zlodej nepotreboval.. Lidi jsou kurvy vsude, i na zelandu. Zachranili jsme pivo, tak jsme pak vecer v lichvarove kempu zapili zal. Peckyho foun uplaval, muj a vituv nefunguje, ale aspon mame simky. Taky nejaky boty minus, nasli jsme vzdycky jenom jednu od paru :) neudelas nic. Druhej den jsme dosusili veci a rozdelili se, kluci zkusili hitchhike do Whangarei, kam se dostali po 5stopu, ja si hodil svuj domov na zada a masiroval jsem do 30min vzdaleny Paihie, kam jsem se jeste chtel podivat a taky pocekovat Waitangi, kde byla podepsana legendarni smlouva mezi zastupcem britske kralovny a maorskymi kmeny. Dalsi den jsme se podle planu opet sesli ve Whangerei, i kdyz jsme byli prakticky bez spojeni, jelikoz jsem se znova nemohl dostat na mail. Noc jsme stravili v hostelu u Whangarei Falls, kde byl moc fajn majitel a vubec to tam byla pohodicka, bazen, virivka, gril, tak jsme se prezrali neprilis kvalitnim masem, ale bylo to kewl. Rano nas borec hodil na bus a odtud za konstantniho deste zpet do Aucklandu..Vita kontaktoval rodinu ve ctvrti Northshore, u ktere ma ode dneska bydlet, Pecky sel najit dobrej backpacker ve meste, jelikoz v pondeli nastupuje do prace v mistni pobocce LeasePlanu a ja sel na bus zpet do Rotorua..uz jsem znova vytunil mail, ale z prace zatim zadny zpravy, tak nevim. Zejtra se musim rozhodnou, co dal..tady ted prsi a opet chcipnul pes.

Rotorua

Mesto smradu Rotoroa me trochu prekvapilo, uz jen proto, ze ho urcite driv ucitite nez uvidite. Vsude kolem to tu bubla a tryskaj gejziry. V kombinaci s destem a vlhkem teda nic moc, pac ten zapach siry je docela znat. Je to jako kdyby tu lidi nejedli nic jinyho nez vejce a soustavne po nich vsichni prdeli fest. Clovek pred tim neutece jako v Homolkovejch "tady je smradu, pojdte vodsud". Snad si zvyknu. Dneska jsem se ukazal v Abracadabra Cafe, pravdepodobne na miste sveho budouciho pusobiste. Je tu docela fajn barevna kavarnicka, restaurace a bar v jednom hozena do Maroko stylu s velkou zahradni terasou v zadni casti, proste uplne neco jinyho nez na co jsou tu lidi zvykly. Cely je to o tom, ze je to novej podnik a tohle utery mela byt opening party, ale nejspis to bude az to dalsi utery v breznu, pac porad cekaj na nejaky veci z Maroka na vylepseni interieru 3 salonku (ty jsou mimochodem husty), ale hlavne jeste porad nesehnali kuchare. Ten co tam byl dneska, tak to prej byla katastrofa, rikala Anne, ktera tomu sefuje se svym manzelem a brachou. Vsichni v pohode lidi kolem 35 rek bych. No kazdopadne jsem uz obdrzel pracovni smlouvu a od brezna bych moh zase zacit delat kafe, estli se to teda rozjede. Mam z toho radost, jelikoz ten podnik se fakt lisi od toho typickyho kavarna designu tady, kde akorat oblbujou turisty. Centrum mesta je maly a nudny, po Wellingtonu, kde uz se dalo konecne mluvit o nejake architekture a geniu loci, je tohle navrat k jednoduchymu shluku baracku kolem krizovatky cest Made in NZ, takze uz se opet trochu nudim, na dalsi dny planuju nejaky akce po okoli (pokud se pocasi umoudri), v pondeli bych mel vedet vic ohledne presnyho data nastupu. Kazdopadne pristi tyden chci jeste nekam vyjet po severnim ostrove, nez zase zapadnu do tovarniho procesu.

Moving On

Vcera jsem se trosku kulturne obohatil navstevou Te Papa National Museum, 5 patrovej kolos s mnozstvim vychytanych expozic a zadarmo, takze proc ne. Spousta audiovizualnich vecicek, tlacitka a paky, simulace zemetreseni, vybuchy sopek, tsunami...docela plus. Ani jsem to nestacil prolezt cely, pac jsem byl pomerne zahlcen mnozstvim informaci. Ve 4 levelu je husta vec - mixing booth, docela jsem se u toho vyblbnul, si tam samplujes muziku jak ve Fruity loops. Dneska chci dat zbytek, jinak jsem den stravil zewlem v Oriental Bay a ocumovanim paddleboats, coz je neco na zpusob dracich lodi. Wellington uz je takovy vic evropsky mesto, ale tech lidi v centru to je maso. Uz jsem byl popit s Pamelou, ktera tu zacina v pondeli jako ucitelka anglictiny v jazykovce pro Aziaty. Taky nocni zivot mne tu trosku vyrazil dech, kdyz jsem vylez ven asi v 1 v noci jeste s partickou Svedu, Kiwi holek a jednoho Brazilce z hostelu, vsude uplne vylity mlady lidi, megabordel, rev, freneticka zabava v plnym proudu, stupidni mainstream hudba, dost me to odradilo, ale mozna je to jenom tim, ze uz mi neni 18, ach jo. Svedove byli vubec zajimavy, cestujou Kiwi Experience busem a ted uz chapu co to znamena, vicemene je to jen o penezich, piti a organizovane zabave..jeden z nich je ve 24letech profesionalni hrac pokeru a rikal mi, ze za 4 mesice tady utratil 25 tisic kiwi dolaru, vo nejaky praci nemuze bejt ani rec. Jediny plus bylo, ze vsichni 3 byli cutalisti, tak jsme aspon nachvili nasli spolecnou rec. Hrozne si stezovali na Kollera, ze prej to je kopyto, haha. Byli fajn, ale trochu z jiny planety. Tady clovek na vlastni oci vidi ten rozdil mezi typem cestovani po zoolandu, ja rozhodne necestuju nejak low budget, ale tohle byla teda fakt sila. Zitra chci jet do Napier, mozna do Tongariro NP, kde ted dela Gareth v legendarnim Chateaux Tongariro, a pak do Rotorua, kde mam kontakt na job v nove otevrenym baru & cafe, tak uvidime estli to klapne. Moc tomu neverim, jelikoz jsem kontaktoval vesmes jenom 3 zamestnavatele a tady ten jedinej se mi ozval. Navic jsem se drze uchazel jen o mista v hospitality, na ty jabka a hrusky, kterejch je vsude fura, se mi proste nechce.

Wellington alias mesto urednicku

A je to. Po dalsim mesici a neco hakovani v milovanem storu, jsem opustil nejen misto zaslibene, ale i jizni ostrov jako takovy. Po temer pul roce uz bylo na case. Puvodne jsem chel odjet uz v sobotu s Atomicem, ale dopadlo to komicky. Kdyz uz jsem stal sbalenej na terase, malem rozloucenej se vsema, tak prijel bus a ridic nemel jediny volny misto, coz se stalo zrejme poprve v historii na tyhle trase. Nejspis za to mohl fakt, ze Coast2Coast se cca pred 2 tydny prodal Atomicu, takze ten ma ted vyssi obrat mezi CHCH a Greymouth. No kazdopadne jsem se citil stupidne, ale druhej den me a Pamelu hodil Allister do mesta, takze se to vyresilo. V Christchurch jsem vyhledal svoji francouzskou spojku Arnauda a prespal u nej, abych usetril nejaky ty ruble za nocleh. Na druhej den jsem stacil buknout vlak a ferry do Wellingtonu ve specialni akci za 99 kiwi. Vlacky tu maj vyvoneny s velkyma oknama, akorat plny duchodcu, tak jsem si moc gegu neuzil. Akorat na me starouskove furt padali, jak si chodili pro kafe do vedlejsiho vagonu. Jeste pod castecnym vlivem thc z minule noci s lidma z backpackeru jsem se dokodrcal do Pictonu, typicky sediveho a nudneho pristavniho mesta, odtud trajektem titanicem 3 hodiny na severni ostrov..plavba v pohode, akorat uz jsem alergickej na ty vsudypritomny turisty kolem. Ve Wellingtonu jsem mel sraz s Pamelou,ktera do W letela, ale jeste jsme se nesesli, snad dnes vecer, klasicky se hrozne mijime. Centrum mesta je zajimavy tim, ze je plny lidi v oblecich, clovek si tam najednou pripada blbe s kapucou nebo batohem, coz je jinak na zeli skoro povinnost. Taky jsem tu asi hodinu stravil hledanim netu, vsude jen banky, ofisy nebo kavarny, hruza. Vsichni samozrejme dulezity jaxvina. Cekal jsem trosku nejakej extrem, jakoze se nekdo z prace bude vracet v obleku na skejtu, ale vsichni akorat v 5 utikaj k Civic Arene, kde maj auta, zmizej a mesto po 6 osiri. Ja si to zrovna v tu chvili stradoval od ferry terminalu smerem do mesta a pripadal si jak debil, pac uplny masy lidi vylozene utikali z centra..dnes jsem volal do kancelare eva airlines a podle hlasu velmi prijemna wendy mi sdelila velmi neprijemnou zpravu, ze do 16/4 nemaj zadny volny misto v letadle do Vienny. Takze budu muset trosku upravit svy "plany", sdelit Kozovi, ze se mnou nemuze pocitat zrejme pro cely jaro..a hlavne, hledat novej dzob, pac 2 mesice se tu proste jenom cestovat neda. No aspon bude cas zkontrolovat sever, potkat vitu a peckyho (snad) atd. Tak vzhuru nahoru..

Utopena zabka

Akce pod krycim nazvem hip hop on da train skoncila fiaskem. Pri prvni pokusu nas s Brianem zastavil mistni policajt Scottie, kterej zrovna v okamziku kdy prijel vlak bezel (zrejme nahodou) kolem. Navic jsme zjistili, ze za svetla nemame sanci. Pri druhym pokusu kolem 11 vecer uz to vyslo, ale kdyz jsme popojeli asi 50m, tak vlak znova zastavil a masinfira si to stradoval smerem k nam. Asi nas nevidel, ale meli jsme carku fest, tak jsme to radsi zatahli za nasep. Dalsi cekani uz trvalo tak dlouho, ze jsme to chvili po pulnoci vzdali. Abych si spravil chut, vydal jsem se druhej den do Mingha Deception Valley trochu se provetrat, plus nocleh pod sirakem na konci Deception, protoze obe chaty po ceste jsou pekelne osklive, jak jsem zjistil. Celkem to kostovalo 50 km za 24 hodin, takze me to trosku odrovnalo, zvlast nazpatek po silnici pres Otira Viadukt byl challenge a lidi mi z aut davali pet. Minga Deception vede paralelne na druhy strane kopce, ma to cca 25 km a kazdorocne tudy bezi masochiste alias ucastnici zavodu Coast2Coast. Nejdriv vybehnou z plaze pobliz Kumary na zapadnim pobrezi, u Kumara Junction nasednou na kola a jedou az k Otira, odtud "probehnou" ke Klondyke Corner, kde nasedaj do kajaku a padlujou si to az nekam k Oxfordu, kde daj zase kolo az do CHCH. The Longest Day - asi 250 km, maso. Vtip bezecky pasaze je v tom, ze se tam v podstate neda bezet (zvlast v Deception), pac se clovek vesmes brodi rekou nebo leze po obrovskejch sutrech uprostred reky, obcas trek zmizi na chvili v lese ale brzo te zase posle nekompromisne do vody. Potkal jsem typka, co tam trenoval na zavod a ten byl totalne ztracenej a ptal se na spravnej smer, je to tak trochu orientacni beh, znacky nula..asi 6x jsem uspesne prekracel reku jako frajirek jen v zabkach (i kdyz DOC pred tim vyslovene varuje, ale to oni takle varujou pred vsim straspytlove), ale posledni 2 crossingy me dostaly. Na predposlednim uz byl proud tak silnej, ze mi sebral zabku, voda po pas a vest malem s celym equipmentem v rece, nakonec jsem to ustal, ale posledni uz jsem musel dat v botech, no way, takze druhej den jsem si vylozene uzival. Zvlast rano kdy clovek leze ze suchyho spacaku do mokrejch bot je super pocit..Jinac ze samotnyho zavodu jsem mel velky kulovy, mel jsem sichtu, tak jsem si akorat uzil tech milion lidi co se k nam navalilo behem 2 dnu, vzdycky jako lavina, zvlast u kafe to byl normalni punk, bordel jak v tanku, ale dali jsme to..akorat jsem si neco pomyslel o perfect cup of coffee. Za odmenu jsem nafasoval basu Stelicek koser, tazke ta hned vecer padla za vlast. Co se tyce personalnich novinek, tak tu jsou nove dve holky z Danska, Mia a Rikke, zitra prijizdi nejakej typek nevim odkud. Hodne lidi zmizi pristi weekend, prvni Joel, pak Pamela, Jacob a ja, takze se shanej zas novy nadenici, z mladejch zustava jen Brian a Po a samozrejme Sarah. Jinac uz odjela Emily kvuli rozchodu s boyfriendem, coz je velky minus pro store, pac E delala uplne nejlepsi kafe co jsem videl. Jeste se chci trochu vratit v case k umrti Sira Edmunda a k mediim tady obecne, ale o tom snad az zase v pristim prispevku..Peace

Podruhe do stejne reky

Hey folks, vsichni me peskujou ze neupdatuju, ale 11 shift je 11 shift, trochu se mi zastavily hodinky (veskutecnosti semi opravdu zastavily). Navic klavesnice v Sanctuary house stoji za prd a ja na to nemam nervy, tak strucne. Jsem zpet v AP, stejne job stejny lidi, novy lidi, delam ted 4 dny v tejdnu, coz je plus, prvni volno jsem byl za Arnaudem (kamik z Francie) v CHCH a dali jsme vejlet do Akaroa, druhy volno probehl trip se Sarou a Garethem na sever a navrat podel vychodniho pobrezi, tuleni ve volne prirode plus..jinac Kimmie je v Australii, s Garethem jsme tu dost popili, nacez odjel pracovat do Mt. Cook Village, ale jeho osud je nejisty. Je tu typek z Ceska, Jacob z Usti n/L (21 let) je ok, hroznej horolezec, akorat trochu detailista. V dome samozrejme Sarah zavedla prisnej zakaz cestiny. Dal je tu Pamela (25) z Edmontonu, fajn winny, American Brian (26) a jeho zena Po (27) z Taiwanu. Amik je hrozne v klidu a pujcil mi hiphop, coz me vysvobodilo z tech silenosti,ktere jsme nuceni poslouchat ve storu :) Taky s nim planujem pristi tejden hopping on da train (rozumej naskocit inkognito na nakladni vlak a dojet az do CHCH), uz jen kvuli tomu, ze ma clovek pocit, ze dela neco jinyho, neorganizovanyho nebo ze necestuje jak stado po Zeli se stejnym cilem, navstivit co nejvic mist, vsechno vyfotit, udelat co nejvic treku atd.. V tomhle si s nim nejvic rozumim, stejne jako s Arnaudem, kterej momentalne pingluje v CHCH a dela managera v hostelu. Dal je tu porad Joel (19) z Vancouveru a Emily (18) neter Granta.Ve vesnici se otevrela druha hospoda, Arhtur's, maj kulec, tak tam obcas chodime stouchat. Zpet k zasadnim vecem, nejspis na konci unora to tu balim, pac Kozicka uz me chce v zpet v racho a me uz se taky trochu stejska po vsech oblicejich v Praze..navic mam pocit, ze tady to proste neni na dlouho, pokud se tu clovek nechce usadit a zit..vic zprav podam, co nejdrive

Clubbing v CHCH

Tak po 4 mesicich zpet v Christchurch, bydlim na stejnym miste a uzivam chill out, akorat to tam ted okupuje strasna gersacka komunita, takze clovek furt slysi deutsch, s holkama jsem byl na nejakym hardcore koncertu v meste, ale to bylo vse, jinak se s nima moc nepaktuju, skopcaku je tu strasne moc, asi nejvic hned po Britech..v sobotu vecer jsem sel na jednicku, jakoze dam pivo a pujdu si lehnout, nakonec jsem skoncil doma v 7 rano, na svetlech jsem potkal dva mistni typky a hned "howz it goin, bro" a estli nemam zapalovac, no za 5 minut uz jsme sedeli v baru a vedli reci. Proste zeland. Pak jsme jeli s Jamesem este k Willovi domu, dali nejaky lahvace, hosi si pred odchodem zajamovali na kytary a jelo se pit. Casem se pridali jeste Steve a Ollie, vsichni hrozne v klidu jako nejvetsi kamosi. Nightlife je tu peknej, akorat mas vsude u klubu a baru gorily a spoustu ceku, vsude musim ukazovat id nebo pas, kdyz jsem sel za Annou Franziskou do baru pred tim koncertem, tak me tam frajer nepustil kvuli kratasum. Rikal, ze jemu je to samozrejme sumak, ale moh by mit problemy u managera. Takze po klabech v casti zname jako The Strip jsem musel pri vstupu porad poslouchat "take off yr cap" nebo "take off yr hoodie, man". Z jednoho podniku jsem byl naprosto stylove vyveden bez udani duvodu, hehe. Asi 3x jsem se ptal proc, ale pokazde se mi dostalo strohe odpovedi "its time to go". Maori sekurtak byl o dost vyssi a tezsi, takze nemelo cenu odporovat. V dalsim mi u vstupu rekli, ze mam bily tenisky a ze tam tudiz nemuzu, to uz me docela dorazilo. Cely to ale byla komedie, typ tam vzapeti pousti bandicku lidi z nichz pulka mela bily boty a pak dava green light i mne. Si tady hrajou na Vegas nebo co. Navic podotykam, ze slo ciste o bary s hlasitou hudbou, nic vic, takze nevim o co jim tu jde. Kazdopadne vecirek solidni, jede to tu az do rana, mel jsem slusnej nakup, tak jsem dal pet novejm kamosum a pres klasickyho ranniho Nata domu. Zpatky k podstatnejsim vecem, spojil jsem se s komunitou v Passu a vypada to, ze bych tam moh jeste nejakej cas pracovat, coz je fajn. Zitra tam jedu, tak se tesim na stary znamy a novy znamy. Od Vanoc je tam misto me nejakej borec z Ceska, tak jsem zvedavej. Doufam, ze s Inland Revenue to bude v pohode.

Jak jsem nevidel Mt. Cook

Puvodni plan byl jet z mesta kralovny do Twizel a odtud na Mt.Cook. Ale jak uz to tak byva, vest mini a okolnosti meni. No proste v Twizelu se poprve zhroutilo moje planovani jako ten domecek z karet. Nebyl tu zadnej spoj, kterym bych se dostal na silvestra do Timaru, kde uz jsem mel reserve na ubytko (posledni den v roce mi to prislo zahodno), tudiz jsem musel odjet o den driv a nestih jsem vypravu do MC village. Na druhou stranu Twizel je priserny motelcity, pod oknem jsem mel nonstop nejakou particku pubertaku nalozenou v pivu a 24h rev. Vsude turisti na ceste mezi Queens a CHCH. Sileny. Tak jsem si rek, ze to nemam zapotrebi a jel jsem dolu do Oamaru pres Benmore Dam (takovy NZ Slapy), Elephant rocks (tocili tu Chronicles of Narnia) a spoustu vapencovejch utvaru kolem reky Waitamo?, super misto mimo hlavni tepny. Oamaru je mensi mesto na eastcoastu a vyznacuje se hnizdistem tucnaku modrych a zlutookych. Za soumraku se chodi pozorovat na pobrezi kam se vraceji, ale nic svetobornyho, tucnaci daleko a fotit v poloseru bez blesku je o nicem. Kazdopadne nadhernej oddych u more po tom tyjatru v predchozich dnech. Poslednich 24h v roce byla cesta do Timaru, kde se kona kazdorocni Caroline Bay Carnival. Byl to teda dost rodinna zalezitost ale spousta oldskul songu live a matejska pout, hehe. Taky volba miss Caroline Bay stala zato, horsi bylo, ze se v celym parku v zatoce nemohlo popijet, furt jsem cekal, kdy jako vyvalej ty sudy a stanky s pivem a parkem a nic. Lejt se mohlo jenom na horni ulici tzv. Terase odkud byl fesny vyhled na cely deni. Taky jsem zjistil, ze celej areal byl zakazanej psum, docela perzekuce, ale ma to zase ty vyhody, ze se vsichni valej na libovy trave a nemusej klickovat mezi lejnama. Chudaci psi to maj na zylandu tezky, videl jsem rodinu jak jednoho prevazela v aute stylem psi bouda pridelana na zadnich dverich jako kolo. Co by na to asi rekl zdenek srstka.