Utopeny Subaru

Vylet za kouskem vendetty do Northlandu se necekane zdramatizoval, pres Auckland se dostavam s Intercity do Whangarei, kde uz podle planu cekaji Pecky s Vitou a vyrazime dal na sever kolem pobrezi. Noc travime na super fleku u more, kde je libova plaz jenom pro nas, export gold chutna a Vita do toho hazi svy nejlepsi kytarovy kousky. Vecerni vlny, ranni vlny, proste pohoda, ktera vydrzela do dopoledne druheho dne, kdy nam na sterku uletel v zatacce zadek (moc rychle jsme to nepalili, ale vagon byl naplnenej a tezkej) a jak se to vita snazil srovnat, tak nas to hodilo rovnou do reky. Jak jsme vyleteli ze silnice, tak slo vsechno hrozne rychle, naraz vody, pri kterym se rozbilo predni sklo, nastesti se uplne nevysypalo a okamzite jsme se zacli potapet. Moje dvere nesly otevrit, nastesti duchapritomny Pecky stacil otevrit kufr kudy jsem vyplaval, aby se vzapeti kara definitivne potopila. V rece byla dobrejch 2.5 metru hloubka a prvni 2 minuty byly jak z nocni mury, snazis se to vnimat jako realitu, ale pritom se porad chces probudit..no nebyl cas nic resit, tak jsme zacali hned lovit veci v rece, bagly co byly v kufru vyplavaly na hladinu, ale pro zbytek co byl na zadni sedacce a ruzne v aute jsme se museli potapet. Vita i Pecky byli porezany od skla co se castecne vysypalo vepredu, ale jinak jsme z toho vyvazli jeste dobre. Brzy jel kolem nakladak, kterej nam privolal cajty, takze jsme tam po 15 minutach meli wendy s typkem a zacli s nima sestavovat protokol. Po autu uz ani stopy, akorat jsme strazcum zakona ukazovali misto kde vychazely z reky bubliny. Zachranili jsem vetsinu veci, ale neco jsme utopili, hlavne veskera elektronika az na muj fotak sla do riti. Poldove se pak pri cekani na typa, co nas mel vzit do kempu a polseze vylovit karu z reky, snazili zrejme trochu odlehcit vaznost situace tim, ze holka vytahla z policejniho auta bejzbolku a blbli tam s sutrama, tak jsem aspon zachranenym aparatem vyfotil cajta, jak dava balling peckymu. Jinac to byly sympataci, narozdil od ty tlusty hyeny co nas vzala do kempu, sice nam dobrovolne nabidnul velkej susak na svem pozemku, ale jinak to byl silenej lichvar, klasickej typ vod aut. Pak nas prehodil kemparovi, kterej po nas chtel 17 kiwi za osobu, coz byla taky sila. No ale byli jsme v situaci, kdy jsme si rozhodne nemohli diktovat podminky, tak jsme zacli susit a v 5 odpoledne v dobe odlivu se jela vytahovat kara. Na miste uz cekal jinej typ s tezkou technikou, vita pak skocil s retezem do vody, ktera mezitim klesla tak, ze autu uz koukala aspon horni cast a strecha, aby to pridelal za kouli, frajer zatahnul paku a auto bylo za chvili venku, no stalo to 600 kiwi, ale znacnou cast prace odvedli vita a stroj. Kazdopadne Legacy je ready na srot.
Tady jeste musim pripomenout ze v dobe mezi nehodou a vytazenim, kdy jsme susili veci, nam z auta stacil nekdo cornout rezervu. Kufr byl zavrenej, i kdyz byl celou dobu pod vodou otevrenej a na strese byly rozlozeny veci, ktery zlodej nepotreboval.. Lidi jsou kurvy vsude, i na zelandu. Zachranili jsme pivo, tak jsme pak vecer v lichvarove kempu zapili zal. Peckyho foun uplaval, muj a vituv nefunguje, ale aspon mame simky. Taky nejaky boty minus, nasli jsme vzdycky jenom jednu od paru :) neudelas nic. Druhej den jsme dosusili veci a rozdelili se, kluci zkusili hitchhike do Whangarei, kam se dostali po 5stopu, ja si hodil svuj domov na zada a masiroval jsem do 30min vzdaleny Paihie, kam jsem se jeste chtel podivat a taky pocekovat Waitangi, kde byla podepsana legendarni smlouva mezi zastupcem britske kralovny a maorskymi kmeny. Dalsi den jsme se podle planu opet sesli ve Whangerei, i kdyz jsme byli prakticky bez spojeni, jelikoz jsem se znova nemohl dostat na mail. Noc jsme stravili v hostelu u Whangarei Falls, kde byl moc fajn majitel a vubec to tam byla pohodicka, bazen, virivka, gril, tak jsme se prezrali neprilis kvalitnim masem, ale bylo to kewl. Rano nas borec hodil na bus a odtud za konstantniho deste zpet do Aucklandu..Vita kontaktoval rodinu ve ctvrti Northshore, u ktere ma ode dneska bydlet, Pecky sel najit dobrej backpacker ve meste, jelikoz v pondeli nastupuje do prace v mistni pobocce LeasePlanu a ja sel na bus zpet do Rotorua..uz jsem znova vytunil mail, ale z prace zatim zadny zpravy, tak nevim. Zejtra se musim rozhodnou, co dal..tady ted prsi a opet chcipnul pes.

Rotorua

Mesto smradu Rotoroa me trochu prekvapilo, uz jen proto, ze ho urcite driv ucitite nez uvidite. Vsude kolem to tu bubla a tryskaj gejziry. V kombinaci s destem a vlhkem teda nic moc, pac ten zapach siry je docela znat. Je to jako kdyby tu lidi nejedli nic jinyho nez vejce a soustavne po nich vsichni prdeli fest. Clovek pred tim neutece jako v Homolkovejch "tady je smradu, pojdte vodsud". Snad si zvyknu. Dneska jsem se ukazal v Abracadabra Cafe, pravdepodobne na miste sveho budouciho pusobiste. Je tu docela fajn barevna kavarnicka, restaurace a bar v jednom hozena do Maroko stylu s velkou zahradni terasou v zadni casti, proste uplne neco jinyho nez na co jsou tu lidi zvykly. Cely je to o tom, ze je to novej podnik a tohle utery mela byt opening party, ale nejspis to bude az to dalsi utery v breznu, pac porad cekaj na nejaky veci z Maroka na vylepseni interieru 3 salonku (ty jsou mimochodem husty), ale hlavne jeste porad nesehnali kuchare. Ten co tam byl dneska, tak to prej byla katastrofa, rikala Anne, ktera tomu sefuje se svym manzelem a brachou. Vsichni v pohode lidi kolem 35 rek bych. No kazdopadne jsem uz obdrzel pracovni smlouvu a od brezna bych moh zase zacit delat kafe, estli se to teda rozjede. Mam z toho radost, jelikoz ten podnik se fakt lisi od toho typickyho kavarna designu tady, kde akorat oblbujou turisty. Centrum mesta je maly a nudny, po Wellingtonu, kde uz se dalo konecne mluvit o nejake architekture a geniu loci, je tohle navrat k jednoduchymu shluku baracku kolem krizovatky cest Made in NZ, takze uz se opet trochu nudim, na dalsi dny planuju nejaky akce po okoli (pokud se pocasi umoudri), v pondeli bych mel vedet vic ohledne presnyho data nastupu. Kazdopadne pristi tyden chci jeste nekam vyjet po severnim ostrove, nez zase zapadnu do tovarniho procesu.

Moving On

Vcera jsem se trosku kulturne obohatil navstevou Te Papa National Museum, 5 patrovej kolos s mnozstvim vychytanych expozic a zadarmo, takze proc ne. Spousta audiovizualnich vecicek, tlacitka a paky, simulace zemetreseni, vybuchy sopek, tsunami...docela plus. Ani jsem to nestacil prolezt cely, pac jsem byl pomerne zahlcen mnozstvim informaci. Ve 4 levelu je husta vec - mixing booth, docela jsem se u toho vyblbnul, si tam samplujes muziku jak ve Fruity loops. Dneska chci dat zbytek, jinak jsem den stravil zewlem v Oriental Bay a ocumovanim paddleboats, coz je neco na zpusob dracich lodi. Wellington uz je takovy vic evropsky mesto, ale tech lidi v centru to je maso. Uz jsem byl popit s Pamelou, ktera tu zacina v pondeli jako ucitelka anglictiny v jazykovce pro Aziaty. Taky nocni zivot mne tu trosku vyrazil dech, kdyz jsem vylez ven asi v 1 v noci jeste s partickou Svedu, Kiwi holek a jednoho Brazilce z hostelu, vsude uplne vylity mlady lidi, megabordel, rev, freneticka zabava v plnym proudu, stupidni mainstream hudba, dost me to odradilo, ale mozna je to jenom tim, ze uz mi neni 18, ach jo. Svedove byli vubec zajimavy, cestujou Kiwi Experience busem a ted uz chapu co to znamena, vicemene je to jen o penezich, piti a organizovane zabave..jeden z nich je ve 24letech profesionalni hrac pokeru a rikal mi, ze za 4 mesice tady utratil 25 tisic kiwi dolaru, vo nejaky praci nemuze bejt ani rec. Jediny plus bylo, ze vsichni 3 byli cutalisti, tak jsme aspon nachvili nasli spolecnou rec. Hrozne si stezovali na Kollera, ze prej to je kopyto, haha. Byli fajn, ale trochu z jiny planety. Tady clovek na vlastni oci vidi ten rozdil mezi typem cestovani po zoolandu, ja rozhodne necestuju nejak low budget, ale tohle byla teda fakt sila. Zitra chci jet do Napier, mozna do Tongariro NP, kde ted dela Gareth v legendarnim Chateaux Tongariro, a pak do Rotorua, kde mam kontakt na job v nove otevrenym baru & cafe, tak uvidime estli to klapne. Moc tomu neverim, jelikoz jsem kontaktoval vesmes jenom 3 zamestnavatele a tady ten jedinej se mi ozval. Navic jsem se drze uchazel jen o mista v hospitality, na ty jabka a hrusky, kterejch je vsude fura, se mi proste nechce.

Wellington alias mesto urednicku

A je to. Po dalsim mesici a neco hakovani v milovanem storu, jsem opustil nejen misto zaslibene, ale i jizni ostrov jako takovy. Po temer pul roce uz bylo na case. Puvodne jsem chel odjet uz v sobotu s Atomicem, ale dopadlo to komicky. Kdyz uz jsem stal sbalenej na terase, malem rozloucenej se vsema, tak prijel bus a ridic nemel jediny volny misto, coz se stalo zrejme poprve v historii na tyhle trase. Nejspis za to mohl fakt, ze Coast2Coast se cca pred 2 tydny prodal Atomicu, takze ten ma ted vyssi obrat mezi CHCH a Greymouth. No kazdopadne jsem se citil stupidne, ale druhej den me a Pamelu hodil Allister do mesta, takze se to vyresilo. V Christchurch jsem vyhledal svoji francouzskou spojku Arnauda a prespal u nej, abych usetril nejaky ty ruble za nocleh. Na druhej den jsem stacil buknout vlak a ferry do Wellingtonu ve specialni akci za 99 kiwi. Vlacky tu maj vyvoneny s velkyma oknama, akorat plny duchodcu, tak jsem si moc gegu neuzil. Akorat na me starouskove furt padali, jak si chodili pro kafe do vedlejsiho vagonu. Jeste pod castecnym vlivem thc z minule noci s lidma z backpackeru jsem se dokodrcal do Pictonu, typicky sediveho a nudneho pristavniho mesta, odtud trajektem titanicem 3 hodiny na severni ostrov..plavba v pohode, akorat uz jsem alergickej na ty vsudypritomny turisty kolem. Ve Wellingtonu jsem mel sraz s Pamelou,ktera do W letela, ale jeste jsme se nesesli, snad dnes vecer, klasicky se hrozne mijime. Centrum mesta je zajimavy tim, ze je plny lidi v oblecich, clovek si tam najednou pripada blbe s kapucou nebo batohem, coz je jinak na zeli skoro povinnost. Taky jsem tu asi hodinu stravil hledanim netu, vsude jen banky, ofisy nebo kavarny, hruza. Vsichni samozrejme dulezity jaxvina. Cekal jsem trosku nejakej extrem, jakoze se nekdo z prace bude vracet v obleku na skejtu, ale vsichni akorat v 5 utikaj k Civic Arene, kde maj auta, zmizej a mesto po 6 osiri. Ja si to zrovna v tu chvili stradoval od ferry terminalu smerem do mesta a pripadal si jak debil, pac uplny masy lidi vylozene utikali z centra..dnes jsem volal do kancelare eva airlines a podle hlasu velmi prijemna wendy mi sdelila velmi neprijemnou zpravu, ze do 16/4 nemaj zadny volny misto v letadle do Vienny. Takze budu muset trosku upravit svy "plany", sdelit Kozovi, ze se mnou nemuze pocitat zrejme pro cely jaro..a hlavne, hledat novej dzob, pac 2 mesice se tu proste jenom cestovat neda. No aspon bude cas zkontrolovat sever, potkat vitu a peckyho (snad) atd. Tak vzhuru nahoru..

Utopena zabka

Akce pod krycim nazvem hip hop on da train skoncila fiaskem. Pri prvni pokusu nas s Brianem zastavil mistni policajt Scottie, kterej zrovna v okamziku kdy prijel vlak bezel (zrejme nahodou) kolem. Navic jsme zjistili, ze za svetla nemame sanci. Pri druhym pokusu kolem 11 vecer uz to vyslo, ale kdyz jsme popojeli asi 50m, tak vlak znova zastavil a masinfira si to stradoval smerem k nam. Asi nas nevidel, ale meli jsme carku fest, tak jsme to radsi zatahli za nasep. Dalsi cekani uz trvalo tak dlouho, ze jsme to chvili po pulnoci vzdali. Abych si spravil chut, vydal jsem se druhej den do Mingha Deception Valley trochu se provetrat, plus nocleh pod sirakem na konci Deception, protoze obe chaty po ceste jsou pekelne osklive, jak jsem zjistil. Celkem to kostovalo 50 km za 24 hodin, takze me to trosku odrovnalo, zvlast nazpatek po silnici pres Otira Viadukt byl challenge a lidi mi z aut davali pet. Minga Deception vede paralelne na druhy strane kopce, ma to cca 25 km a kazdorocne tudy bezi masochiste alias ucastnici zavodu Coast2Coast. Nejdriv vybehnou z plaze pobliz Kumary na zapadnim pobrezi, u Kumara Junction nasednou na kola a jedou az k Otira, odtud "probehnou" ke Klondyke Corner, kde nasedaj do kajaku a padlujou si to az nekam k Oxfordu, kde daj zase kolo az do CHCH. The Longest Day - asi 250 km, maso. Vtip bezecky pasaze je v tom, ze se tam v podstate neda bezet (zvlast v Deception), pac se clovek vesmes brodi rekou nebo leze po obrovskejch sutrech uprostred reky, obcas trek zmizi na chvili v lese ale brzo te zase posle nekompromisne do vody. Potkal jsem typka, co tam trenoval na zavod a ten byl totalne ztracenej a ptal se na spravnej smer, je to tak trochu orientacni beh, znacky nula..asi 6x jsem uspesne prekracel reku jako frajirek jen v zabkach (i kdyz DOC pred tim vyslovene varuje, ale to oni takle varujou pred vsim straspytlove), ale posledni 2 crossingy me dostaly. Na predposlednim uz byl proud tak silnej, ze mi sebral zabku, voda po pas a vest malem s celym equipmentem v rece, nakonec jsem to ustal, ale posledni uz jsem musel dat v botech, no way, takze druhej den jsem si vylozene uzival. Zvlast rano kdy clovek leze ze suchyho spacaku do mokrejch bot je super pocit..Jinac ze samotnyho zavodu jsem mel velky kulovy, mel jsem sichtu, tak jsem si akorat uzil tech milion lidi co se k nam navalilo behem 2 dnu, vzdycky jako lavina, zvlast u kafe to byl normalni punk, bordel jak v tanku, ale dali jsme to..akorat jsem si neco pomyslel o perfect cup of coffee. Za odmenu jsem nafasoval basu Stelicek koser, tazke ta hned vecer padla za vlast. Co se tyce personalnich novinek, tak tu jsou nove dve holky z Danska, Mia a Rikke, zitra prijizdi nejakej typek nevim odkud. Hodne lidi zmizi pristi weekend, prvni Joel, pak Pamela, Jacob a ja, takze se shanej zas novy nadenici, z mladejch zustava jen Brian a Po a samozrejme Sarah. Jinac uz odjela Emily kvuli rozchodu s boyfriendem, coz je velky minus pro store, pac E delala uplne nejlepsi kafe co jsem videl. Jeste se chci trochu vratit v case k umrti Sira Edmunda a k mediim tady obecne, ale o tom snad az zase v pristim prispevku..Peace