Kelhowna

V Kelowne jsme uz neco pres 2 dny. Hostel KIH jsme si hned oblibili,ale mesto je hrozny, takovej americkej zapadakov, i kdyz na mape to je docela velkej flek. Nejhorsi je absence jakyhokoliv centra nebo alespon neceho, co by centrum zdanlive pripominalo. Dobry je jenom jezero a plaze, kam se zatim pravidelne chodime cachtat. Vcera jsme vzali jeste Travise z Australie, kterej bydli s nama na cimre, ale toho to zas tolik neokouzlilo, holt je zvyklej na crisp white sand a dark green water a ne na neco ve stylu Machac. Lidi z backpackeru jinak spravny manicky. Nejhustsi typek uz ale odjel, jistej Sergej,napul indian a napul francouzskej kanadan s predky v evrope a se stylem ala dan nekonecny. Hned prvni vecer na nas rozjel teorii o tom, ze zlo vlastne pochazi z jiny galaxie a tak podobne..taky jeho overally byly celkem hippie. Dalsi zajimavou postavickou je Nabil z Izraele, maka tu samosebou nacerno, jeho jmeno celkem hovori za vse a ma to tu celkem na haku. Evropanu tu moc neni, dost Australanu a lidi z Quebecu nebo Montrealu. Vcera jsme sondovali veci ohledne prace v Kelowne. Rekrujtmenty si nas vicemene prehazovaly, az nam jedna pani venovala pulhodinku a vysvetlila, jak to chodi. S Fystem jsme se shodli, ze prijemna moc nebyla. Kazdopadne secteno a podtrzeno, kratkodobe prace v BC obecne moc nefrci. Jedina vyjimka je manual labour a fruitpicking. Tak jsme rozhodili site do ruznejch narodnich parku a skiresortu, ktere nabizeji seasonal joby, abysme kontaktovali primo zamestnavatele, agentury jsou o nicem. Dneska jsme zajeli do jednoho sadu na kraji mesta a domluvili s majitelema (starsi par puvodem z Madarska) praci na par dnu az tydnu, to uz zalezi vicemene na nas, jak dlouho to vydrzime. Oba jsou docela sympaticky, ale pracicka to bude asi husta, i kdyz vcelku jednoduchej apple thinning (protrhavani). V sadu se da i bydlet, ale my mame jeste tyden v KIH, tak budem zatim dojizdet a pak tam kdyztak rozbijem nasi Severni Tvar. Makat se bude za 10 baku na hodinu, 6 dni v tydnu, od 5 do pul2 odpoledne, to kvuli slunci, ktere tady slusne masti, v nedeli se nemaka a chodi se do kostela. Po ceste zpatky jsme to jeste stocili do Wallmartu, o kterym F celou dobu zvanil, a taky jsme ochutnali legendarni Wendy's burger. 2 pekny Wendy na pokladne nam hned nalozili radnou porci gegu a hranolku. Jeste by to chtelo najit tu novou havajskou Big Kahuna a serku retezcu mame komplet. Klasicky ztracim pojem o case a dny jsou tu krasne dlouhy..

Dochazi love

Oproti puvodnimu planu vyrazit na Vancouver Island jsme to v sobotu stocili smerem do vnitrozemi. Cilem byl nakej trek v Manning Parku asi 250km od Vancouveru. Karu jsme solidne zaplnili konzervama a cinskejma polivkama a mohlo se jet. Cesta do Hope po dalnici pomerne nuda, spatnej hot dog v Dairy Queen (jist ve fastfoodech se tu jinak cenove vyplati) a hory na obzoru. Z kary nam kape olej z motoru, ale zatim drzi. V informacnim centru bereme nakou jakous takous mapku parku za dolar (jinou nemeli) a pak splhame toyotou az do 2 tisic odkud vyrazime na Heather trail smerem k jezeru Nicomen, ktery je asi 21km pres hory a doly. Prvni nocleh v divocine - stan se osvedcil proti komarimu masakru, ale tepelne moc neizoluje, takle v horach pres noc docela breeze. Campsity tu maj vychytany, mista pro stany jsou jednoduse vytyceny drevenejma padama na ktery se stavi stan, ja si tudiz bez karimatky rovnam v noci zada fest. Jidlo preventivne vesime na strom, holt zkuseni zalesaci. Dalsi den jsme si docela nalozili, v umornym vedru jdem 9 na dalsi campsite v Kicking Horse, tam postavime stan a pak nalehko dalsich 9 k jezeru, kde se da taky prenocovat, ale my se potrebujem dostat zpet. Inac jezero deluxe, az na ten krpal co jsme si pak museli vyslapnout zpatky na hlavni ridge. Furt se snazim vypozorovat naky medvedy, ale nikde nic, jen obcas naky stopy kolem stezky. Cesta docela v pohode, alpsky louky a maximalni elevation kolem 300m. Fest ale nasadil dabelsky tempo, tak jsme zpatky jeste pred vecernickem. V pondeli davame uz jen 12 zpatky k autu a mame dost, Festus je ukazkove spalenej na lejtkach, pac nikdy nenosil kratasy. Pocasi je zatim neskutecny, kazdej den slunce, zadnej dest. Sjizdime dolu do udoli a jeste se jedem rehabilitovat koupackou k jezeru Lighthouse Lake. V pondeli je tu o poznani min lidi nez pres vikend, kdy sem vyrazi rodinky na piknik a zevl v kempu. Fest provdi nekolik dulezitych telefonatu do Anglie a jedem smerem do Okanagan Valley. V Kelowne se ubytujem v kool hostelu za 20 baku, coz je fer cena, ale ve meste je teda sileny vedro, stejne jako v celym udoli kolem 30 ve stinu, docela solidni saunicka. Vcera uz nam taky doslo, ze musime co nejdriv do haku, cestovat po Kanade neni levny, obesli jsme par recruitmentu, takze ted spekulujem estli si najit neco tady ve meste (Kelowna je sice relativne velka, ale jinak ospala dira s nabidkou manualnich praci max) No na par dni mozna, ja furt chci nekam do narodniho parku..

Big City Life

Posledni hodiny ve Vancouveru se nesly predevsim ve shaneni levneho a kvalitniho vozitka, coz je, jak jsme zjistili, zalezitost opravdu pekelna. V tomhle ohledu musim vdecit Festmanovi, pac tomu preci jen rozumi o neco vic, ja bych poznal akorat tak rezavy blatniky a pavouka v okne. No nebudu to tady nak rozvadet, obesli jsme par shopu ven smerem po Main street, kde jsme meli tip na jeden mini van za 1500 baku, ale nakonec jsme vyjeli jeste skytrainem na suburbii do Port Moody, kde mely bejt kary za rozumnou cenu. Tam jsme se docela vyradili, OD si pohraval s myslenkou koupit jeap ctyrkolku, pac je tam meli za slusnou cenu a pak taky podobnej van tomu z Main st. Ten byl ale trochu v horsim stavu. Nakonec jsme si rekli, ze usetrit 500 dolaru neni spatny a sli do nejlevnejsich variant. Zvitezila Toyota Tercel (1990), ktera ma sice najeto 225k, ale to je tady prej normalni. I s dani nam to typek dal za 1120, plus povinny ruceni na 3 mesice, takze total cena byla asi 1650. Levne se tu nezije. Insurance prijela sepsat jedna wendy, kterou jsme docela nestihali. Tezkej pripad workoholismu, ale docela gegy, sama si pak vyzadala twin importovanej z Ceska a prej co delame v BC, proc nejedem nekam, kde je to lepsi. No zpatky uz jsme jeli vlastnim autem a s lepsim pocitem, ktery se michal s o neco horsim pocitem z vyhozenejch prachu. Jeste jsme stihli zajet sockou do Metrotownu, coz je takova nakupni zona na predmesti ala zlicin akorat asi 100x vetsi, abychom ocihli naky tenty. Potom jsme s totalnim pivnim abstakem vyjeli koupit plechovky, coz je tady docela umeni. V Kanade se pije malo a potaji a podle toho distribuce vypada, o cenach radsi ani nemluve. Americkej Budweiser nam chutnal zrejme poprve a naposled. Toyota nam hned trochu zabrnkala na nervy, kdyz se ji nechtelo nastartovat, projistotu jsme zajeli jeste pro beno. Pak jeste chytraceni s Mexikancema na miniterasce hostelu (Fest je tam s nima pecenej varenej, ja standartne vytuhavam hrozne brzo) a dalsi den je pryc. Pocasi je zatim excelentni, porad slunce a kolem 25, takze cekam, kdy zacne ten vyhlasenej nonstop dest. Zrejme az budem nekde na hajku, to je jasny. Jinac mesto uz docela davame, pokud clovek planuje nakou vetsi exkurzi, je nejlepsi poridit day pass na socku za 9 baku, plati celej den neomezene na skytrain, bus, trolejbus a seabus. Poridili jsme zatim i jedno kanadsky telefonni cislo, abysme byli mobilni. Sim karty tu jsou drahy, ale neni zbyti, typek co nam to prodaval mimo jine zminil, ze zna serial krtecek a pratele (vedel ze to je cesky), tak to jsme docela cumeli. Cech je tu jinak docela exotika a to je fajn, jinak lidi si to zatim v naprosty vetsine spojujou s hezkejma holkama a barama, takze klasika. Nechavam si narust bearda a Fest uz vypada jako Trautenberg kvuli naky debilni sazce s Filipem. Zitra vyrazime na sever, nejspis smerem na Whistler, chteli jsme na Vancouver Island, ale tam bysme zase hned platili za karu na trajektu a my potrebujem ted setrit, predtim nez se zase zacne hakovat.

Vancouver is the place to be..

Tak prvni apdejt z BC..vsechno zatim v cajku. Abych to vzal poporadku, ve Swindonu jeste probehla naka ta vecerni akce u Festovejch kamiku, s Irenou a Martinem. Hodne se palilo a decentne pilo. U festa v baraku radila mama jeho spolubydliciho (uklizela jak o zivot), takze tam jsme meli plot. Pak jeste navsteva jedny hoch nobl indicky restaurace a uz se jelo na Gatwick. Nas dvorni ridic Honza z Plzne se ukazal jako spolehlivej sofer, takze jsme jeste stihli Burger kingovou snidani na letisti. Posledni ceky a trada na check-in. Tam nas docela vykostili, pac let byl samozrejme overbooknutej, tak sedime v letadle kazdej jinde. Fest to pak ale zaridil s letuskou, tudiz muzem hazet gegy a delat chytraky. Behem letu jinak nuda, LCD se jim docela sere a filmy slaby, dokonce ani zadny pivo zadarmo. Pak zacala konverzace s Emily, ktera sedela s nama na trojce, tak aspon naky uzitecny informace a dohodnuti rande ve Vancouveru. Dosedame s mirnym zpozdenim a masirujem na immigration, cimz se vyhejbame sileny fronte pro normalni residenty. Po kratkem pohovoru dostavame kazdej do pasu uredni work permit a jde se slavit cigem pred letiste, kde nas dostane neskutecna fronta na taga. Mistni to maji ale tezce organizovany, takze po chvilce ve fronte uz jedem s typkem v turbanu smer downtown. Letistni bus Airporter by nas vysel nastejno, takze to bylo idealni reseni. Bydlime na Main st. coz je kousek od centra v bezprostredni blizkosti oblasti West Hastings, kde se schazi mistni svoloc, bezdomovci, fetaci, vetsinou z rad First Nations. No uz si docela zvykame, zaklad je nechodit s fotakem a splynout s okolim, pak je clovek uplne v klidu. Prvni vecer se nesl hlavne v ramci China Night Marketu, kde to bylo kewl, naky show a spousta stanku s tradicni orientalni kuchyni a ruznou vetesi. Dalsi den jsme dali celej Stanley Park, vcera Seabusem pres zaliv do North Vancouver a pak busem ke Grouse Mt. kde jsme konecne trochu zahajkovali a pri ceste dolu asi 100x zabloudili, ale jinak v pohode. Jeste jsme stacili zaridit SIN number, ktery je nutny k praci, takze defakto ted uz muzeme zacit rovnou hakovat. Telefony tu maj drahy a nevyhodny tarify, tak zatim zustavaj stary cisla. Cekujem kary a to je zatim asi tak vsechno. Jsem ve vyvoneny Vancouver library a uz mi tu konci limit na free net, tak zase priste.

Doma u Festa

V den svych 26. narozenin jsem nemel na praci nic lepsiho, nez si hodit 20kilovej batoh na zada a v pocasi, ktere bylo silne africke, jsem se vydal na letiste, odkud jsem mel namireno do Bristolu. S Easy Jet se spoustou cechacku na ostrovy, z letiste pak na train staion a vlakem do Swindonu. To uz jsem byl lehci o karimatku, kdyz proste na batohu, kterej vyjel v Anglii na pasu, nebyla. To jsem si rek, ze to zase dobre zacina, ale na druhou stranu, pokud clovek neprijde o pas nebo kreditku, tak je to furt sranda. Na nadrazi ve swindonu uz mel bejt nastoupenej festacek, ale jeste mu to chvili trvalo, nez se objevil s plechacema na uvitanou a fousama ala bin ladin. Chvili jsme pomaslili v parku, ale pak nas zima zahnala k nim domu. Pres kebab a dalsi carlsbergy jsme se dopracovali do dnesniho dne, kdy nas vzbudila mama festovyho spolubydliciho ze Slovenska, ktera prijela, aby v baraku uklidila, cumel jsem jak pichly kolo teda. Dneska maj jeste dorazit naky Festackovi kamosi, plus jeho bracha a wendz a zrejme teda bude naky soare. Jinak je tu oproti tropech v praze docela kladung, normalne na mikinku, ale se aspon trochu otrkam. Netreba pripominat, ze vsichni jsou tu prirozene pokerovani.